Život a smrt

Čau lidi,

taky vás často napadá otázka kdo jsme, co tu děláme a kam všichni směřujeme? Nebo ještě víc: Co s námi bude po smrti? Přestaneme existovat nebo budeme mít dál možnost navštěvovat svoje blízké, nebo fungovat nějakým jiným způsobem? Protože když se nad tím vším zamyslíte, uvědomíte si, že navzdory vší technice a moderní době je nám záhada smrti stále neobjasněna. 
Upřímně mě to trochu děsí. Ne smrt, té se ani tak nebojím, protože vím, že stejně přijde, ale to NIC. Představte si, že jednoho dne prostě nebudete existovat. Jasně, když to ani nebudete vnímat, tak je to v podstatě jedno, ale myslím, že nejsem jediná, komu to sakra jedno není!
Vždyť je to blbost, nejsme všichni na světě jen pro to, aby jsme si odžili svoje léta a pak prostě zmizeli. 
Možná to tak mají ti, kteří v životě hodně dokázali. Taková pochvala - celý život jsi makal jak šroub, tak teď už nikdy nemusíš nic dělat. Užij si to. 
Jenže moc dobře víme, že takových lidí moc není. Většina se prostě snažila to tak nějak přežít. Každé ráno vstát a podle svého si každý nový den jen tak odklepat, aby se neřeklo. Ti se přeci nemůžou oddávat věčnému spánku, když celý svůj život proflákali. 
Kromě těch, kteří něco úžasného dokázali, bych nechala spát i ty, kteří si celý život šli za snem. Ať už se jim to povedlo, nebo ne, to je jedno, důležitý jsou podle mě ty malé krůčky, kterými se snažili svůj život nějak změnit, zlepšit. 
Pak je tu ale ta obrovská (bohužel) skupina lidí, kteří se ve svým životě chovali jako totální svině bez svědomí, a to bych si teda vyprošovala, aby měli po smrti klid. To si přeci nezaslouží!
Trochu mě v téhle otázce uklidňuje existence paranormálních jevů a víra v Boha. Je vědecky dokázáno, že na některých místech země zkrátka straší. A já myslím, že to by bylo docela fér, kdyby duše zlých lidí navždy bloudili po zemi a nikdy nedosáhli klidu. Jenže tak to zase není. Ve většině případů straší ti lidé, kteří zemřeli násilnou smrtí nebo jiným způsobem, ale v nesprávný čas. A to teda moc spravedlivé není, když se zamyslíte nad tím, že ti lidé měli ještě žít a nakonec umřeli a ještě musí strašit. 
Krom toho jestli jsou teda ti zlí lidé v pekle a nestraší, zamysleli jste se někdy nad tím, že Satan je podle všeho zlý, ale nakonec je to on, kdo hříšníky trestá?
Pak je tu taky všeobecně omílaný Bůh. Já v něho věřím, ale i věřící člověk může mít pár otázek, na které nezná odpovědi. Třeba to nebe. Dejme tomu, že lidé po smrti nezaniknou, ale jejich duše odejde do nebe. První věc je, že těch lidí tam za těch let musí být vážně vážně vážně hrozně moc. Ok, dejme tomu, že je nebe nekonečný. Jak tam potom najdeme naše blízké, kteří sem odešli dřív než my? A když je najdeme, neomrzí se nám to po době? Já vím, je asi trochu rouhání přemýšlet o nebi jako o místě, kde bychom se eventuálně mohli začít nudit, ale potom se nám tady nabízí otázka reinkarnace a minulých životů, což ale například s křesťanstvím vůbec nemá co dělat. 
Na to plynně navazuje karma, na kterou stejně jako na minulé životy a Boha věřím, a tak trochu na ni ve svém životě i spolíhám.
Když se trochu zamyslím, co si teda myslím o konci života a "životu" po něm, nevím. Nevím co bude, nevím co bylo a z určitého hlediska ani nevím co je, protože jsem jenom člověk. Jedna z miliardy. Na mě z žádného širšího hlediska ani trochu nezáleží. 
Ale jedno vím. Vím, že se budu snažit žít tak, aby na sklonku mého života ně mě třeba z nějakého hlediska aspoň trochu záleželo. 

Snad vám článek dává smysl a děkuji za přečtení. Co si o tom myslíte vy? 

Adios!