Když má člověk doma Krysu

Vlastně ne úplně doma, jen se s ní kámoším. A taky jí říkám Potkan, ale to je vedlejší. Krom toho už jsem o ní jeden článek psala, ale ona je za a) studnice trapných událostí a tedy inspirace a za b) v totální depresi z toho, že je první den na koleji. A tak ji chci rozveselit a taky trochu ztrapnit, protože to je to, co kamarádky dělají. Řekla bych, že jí oplácím tu starostlivost a péči, když mi na mém maturitním plese držela vlasy nad záchodem, ale chyba lávky. Byl to její maturitní ples a její vlasy. A jelikož se jí nepodařilo trefit záchod tak i mé boty. Aneb díky Potkane, díky moc.

Ro - slučák? To by šlo!

Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je naše nedávné třídní sčuknutí šestej rozlučák, nebo první slučák. Spolužák naznal, že je to náhodné setkání v hospodě, ovšem jiná chytrá hlavička přišla se slovní hříčkou použitou v názvu. Geniální. (Gratuluju, možná odmaturuješ.) 
Ať už to ale nazveme jakkoliv, stálo to jako vždy za to.

Zkoukneme TO?

"Ne. Ne, ne, ne, ne. Ne," zamítla jsem minulý týden kamarádčinu šílenou žádost. Potkan totiž chtěl, abychom šly do kina na horor To.
"Proč ne?"
"Je to horor!"
"Já s tebou šla na film o One Direction!"
"To nebyl horor!"
"Myslíš?"

Bacha na prsty, aneb Brhi šikula

"Máš teď někdy čas?" byla otázka, kterou mi za posledních pět týdnů položilo nespočet přátel. 
"Nemám."
Vážně jsem neměla. Chodila jsem se každý den usmívat na důchodce a krájet jim salámy. Kdybych říkala, kolik úžasných dovedností jsem se tam naučila, tak lžu. Ale ujistila jsem se v jedné věci: Dobrá nálada vždycky někoho nasere. Jo a ještě - kráječ je ostrý.