vím, že kauza ohledně znovuobnovení vojny už se v Česku nějakou dobu omílá. Stejně tak její obdoba pro něžnější pohlaví. Takže vím, že tenhle článek už nebude tak úplně aktuální, ale stejně bych ho ráda napsala. /Když to budete brát trochu s nadhledem, bude to fakt bezva./
Nehodlám tu řešit otázku, jestli by vojnu měli podstupovat mladí kluci. Ano, někteří by to skutečně potřebovali jako sůl, ale on už jim život přes hubu dá sám, jen se nebojte. (Karma je svině.)
Spíš bych chtěla rozebrat povinnou vojenskou službu pro ženy. A taky proč bych ji možná i chtěla absolvovat...
Jo, já vím, je to prakticky sebevražda. Vojna chlapy nešetřila, a kdyby už to bylo tak zlý, že by se zavedla i pro ženy, asi bychom si nemohly hrát na křehké květinky a řešit barvu nehtů, či nejnovější trendy ohledně oblečení, vlasů, nebo bot. Taky by bylo dost na nic být tak dlouho od rodiny a přátel, v cizím prostředí a mezi lidmi, kteří vám třeba nemusí moc sednout, či vás dokonce šikanují. Slabší povahy by se pomalu i bály sáhnout na zbraň a běhat někde v noci lesem s plnou výzbrojí a bůhví čím ještě, by asi taky nebylo dvakrát zábavné.
Krom toho si představte ten strach, kdybyste si uvědomily, že je docela velká možnost skončit v opravdový válce a muset každodenně čelit smrtelnému nebezpečí, nebo hůř - muset zabíjet.
Teď jsem se tak napůl přesvědčila, že bych snad radši zůstala doma a rodila děti (i když to musí být taky docela záhul).
Na druhou stranu se ale musím zamyslet i nad jednoznačnými pozitivy, která by nám případná vojenská služba poskytla.
V první řadě tu jde o fyzickou kondici. Já vím, že většině z nás stačí pilates, jóga, či aerobik, ale jen ten pocit, že tím lesem v noci dokážu proběhnout bez větších potíží, že dokážu vyčistit/zajistit/cokoli se se zbraní dělá, že třeba dokážu řídit tank a nikomu neublížit, to prostě musí být strašně fajn. Ta nezávislost. To, že to dokážu, aniž by mi za zadkem stál chlap a říkal, co mám a nemám dělat. (Ouch, to znělo feministicky.)
Další věc je to, že bychom si na případných terénních cvičeních museli sami postavit základnu, zajistit okolí, něco si UVAŘIT. (Buďme upřímný, zvládly bychom aspoň tohle? Já se bez mučení přiznávám, že ne. Ale to se vsákne...)
A být od rodiny na tak dlouhou dobu se na nás taky určitým způsobem podepíše. Neříkám, že jenom pozitivně, ale něco by se tam snad taky našlo.
Zkrátka ta nezávislost a schopnost postarat se sama o sebe se mísí se strachem a vědomím, že být nezávislá se dá naučit i méně drastickým způsobem, a když se to vezme kolem a kolem, střílet z pistole vážně nepotřebuju. Proto je moje odpověď na otázku povinné vojenské služby pro ženy tak nejasná. Jsem pro, nejsem pro? Co takhle dobrovolná vojna pro ženy? A vážně bych do toho šla, nebo bych zvolila pohodlí a teplo domova?
Ale na konci dne, kdybychom viděli jak někdo zabírá naše města a ničí všechno, co máme rádi, nešli bychom naši vlast chránit všichni?
PS pro odlehčení: Představte si, že by se všem ženám v pluku sesynchronizovala menstruace. To by teprve byla válka!
Děkuju za přečtení, napište, co si o tom myslíte vy a jestli byste na vojnu šly, nebo ne.
Adios!
Žádné komentáře:
Okomentovat