středa 21. srpna 2019

Jak Brhi jela sama na dovolenou, aneb Tatry jsou láska na první pohled

Tohle měla být původně čupirína o tom, jak je boží cestovat sama, ale je v tom moc side storek. Tak příště. 

"A to se jako nebojíš?"
"Vždyť spadneš ze skály!"
"Jsi pitomá?"
"Sežere tě medvěd!"

Tímto bych ráda poděkovala všem, kteří se mě od osamělé cesty do Tater pokoušeli odradit. S každým dalším pokusem o varování se mi v hlavě ozývalo čím dál hlasitější: "A just jo!" 

Takže díky. Jela jsem sama a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat.

úterý 23. července 2019

#4 čupirína: Když si koupíš kytku pro radost

Co je čupirína? 

"No, je to trochu smutný, ne?" zeptal se mě kamarád, když jsem mu vysvětlila, že jsem koupila kytku sama sobě. 

A já mu musela vysvětlit, že je to naopak jedna z nejbožejších věcí, kterou pro sebe holka může udělat. A budu to klidně vysvětlovat pořád dokola. Takže here we go. 

neděle 14. července 2019

Jednou za deset let, aneb co jste hasiči...

"Dědo, zatancujeme si!" projevila jsem nadšeně svou prosbu chvíli před začátkem oslavy 110. výročí založení sboru dobrovolných hasičů. U nás v srdci Vysočiny se totiž bavíme pouze jednou za deset let.
"Seš blázen? Mě bolí nohy!"
Nohy ho bolely, to jo. Ale frťana do sebe klopil jednoho za druhým.

Aneb chcete vědět, jak probíhají příležitostné oslavy na malých vesničkách? Směle čtěte dál. 

úterý 9. července 2019

Máme plán, aneb osm hodin čekání je přeci úplně v pohodě

- Jakej je plán?
+ Bejt první.
* Beru.

A s tímhle heslem jsme se s devítihodinovým předstihem vydaly do Letňan. První jsme nebyly ani zdaleka. Ale v metru se aspoň ještě dalo sednout. 

pátek 26. dubna 2019

#3 čupirína: Když jsi svoje nejlepší kámoška

Co je čupirína? 

Tenhle článek měl být původně o tom, jak je hrozně super běhat a neřešit, jak rychle běžíte nebo kolik toho za určitou dobu uběhnete. Píšu ho totiž po tom, co jsem přišla z posilky. Ještě když jsem slízala z pásu a drobátko se mi zamotala hlava kvůli náhlýmu přechodu z pásu na zem, byla jsem si jistá, že naškrábu něco o aktivitě, kterou jsem na gymplu nenáviděla a pravidelně sabotovala. Ale pak jsem si to rozmyslela. 

pondělí 22. dubna 2019

Brhi zase v kostele, aneb díky, Bože, že nemáš termokameru

Rok se s rokem sešel a já se nechala uvrtat do toho, abych v neděli vstávala v šest ráno. Když mě babi tahala z postele, brblala jsem si, že doufám, že za tohle snad aspoň půjdu do nebe. Well, za všechno, co se mi během hodinové mše honilo hlavou, jsem si nejspíš vysloužila expresní jízdenku mezi rozžhavené kotle a rohaté pekelníky. 

Takže tímto bych ráda upozornila věřící, kteří svou víru berou vážněji než já, aby raději přestali číst. Protože by mě pak možná chtěli do toho pekla poslat rovnou. 

pátek 22. března 2019

#2 čupirína: Když máš dog friendly kancelář

Co je čupirína? 

Vypadá to děsně zbytečně, ale věřte mi, že kdyby se v každý kanceláři nacházel páreček mazlivých retrívrů, happiness manažeři by neměli co žrát.