"Bilanční deníček" za prázdniny

Nedávno jsem se koukala na Deník Bridget Jonesové a ačkoli jsem tento film viděla už bezpočtukrát, až nyní mě zaujal zajímavý způsob, jakým si Bridget vede svůj deník. A rozhodla jsem se tím trochu inspirovat a bilancovat si období za posledních několik týdnů, kdy jsem nemusela do pekla jménem škola. Abyste viděli, že v otázce zážitků a najetých kilometrů jsem na tom daleko hůř, ale to mi nebrání v tom, abych s letošními prázdniny nebyla spokojená.

Jak jsme s kamarádkou vykládaly karty, aneb zářná budoucnost v dohledu!

Vykládat karty byl můj nápad. Vždycky je to můj nápad a to, co mi v kartách vyjde se většinou stane i ve skutečnosti. Blbý, že si pravý význam karet vždycky uvědomím až v okamžiku, kdy se nejasná předpověď skutečně vyplní. Proto jsem i v den svých osmnáctin vytáhla paklík karet a přivolala si na pomoc kamarádku. To jsem ovšem nevěděla, jak bude můj pokus o výklad budoucnosti naprosto nehorázně sabotovat. 

21.8. 1968

„If you're going to San Francisco, be sure to wear some flowers in your hair...

If you're going to San Francisco, you're gonna meet some gentle people there...“

Tak prej už můžeš chlastat...

Nevím, prostě nevím, proč tohle lidi říkají lidem v den jejich osmnáctých narozenin. Na druhou stranu člověk pozná, jestli někomu stojíte za to vymyslet něco jiného než ohrané "Všechno nejlepší! :)". A ačkoli i já pár takových přání dostala (friends for life, lol), pár lidí dokázalo sesmolit i docela originální přání, která mě zahřála u srdíčka (víc než ten rum, co už do sebe ode dneška můžu legálně lejt).

No poo, to poo, for poo?

Tak jsem se rozhodla zkusit slavnou metodu no poo. Údajně je to takový detox pro vaše vlasy od všech chemických látek, na jejich mytí totiž používáte jen vodu. Já se hlavně snažila zachránit to, co jsem každodenním mytím po cvičení zničeila. A dopadlo to nad moje očekávání...

Jaký to je mít dědu frajera aneb uplácí mě historkama z mládí

Od malička nám bylo vštěpováno pomáhej starším, pomáhej starším, pomáhej starším. A mě to nebavilo, nebavilo a nebavilo. A stejně jsem to dělala, dělala a dělala. A až teprve nedávno jsem přišla na to, že pomáhat starším, konkrétně mému dědovi se patřičně vyplácí. Nejde o finanční odměnu, ale o to, že historky, které povídá děda, by člověka opravdu nenapadly.