Nejhorší pocit na světě, aneb další zvířátko na obláčku

Pár měsíců uplynulo a já si potvrdila, že pocit, o kterém jsem si myslela, že je nejhorší na světě, je skutečně nejhorší na světě. A vážně to není moment, kdy dostanete trojku na vysvědčení, vykašle se na vás kluk, nebo se ztrapníte před celou třídou. Protože většině z toho se dřív nebo později zasmějete. Ale tomu momentu, kdy zavoláte na svého mazlíčka a on už nepřijde, tomu se nebudete smát nikdy. 
Aneb vzpomínkový článek na mého opelichaného, věčně špinavého a vychcaného kocoura právě začíná...

Španělštinářka vs. genocidní postmodernista

Pamatujete na článek o naší skvělé španělštinářce? A taky na ten o excentrickém bohémovi, jenž o sobě nedávno řekl, že je genocidní postmodernista?
Tak tenhle bohém si ve školní aukci podporující charitativní organizaci Benediktus (taky jsem o ní psala) koupil od španělštinářky dva poukazy. 
Jeden, že ho bude celou hodinu chválit za cokoliv, co udělá. 
A druhý, že mu ukáže hračku, která ji přivedla k učitelství. 
A zábava mohla začít. 

Já a moje instantní karma

Občas si říkám, že by bylo jednoduší si životem proplouvat jako nemilosrdná svině, která se nestará o city ani potřeby ostatních a myslí jen na sebe. Pokaždé ale když na něco takového pomyslím, uvědomím si, že to by mi u mojí poctivé karmy neprošlo. Přísahám Bohu, že ta mrcha sbírá body za rychlost. I proto se jí ode mě dostává pojmenování "instantní"...