středa 18. února 2015

Wake up, life is beautiful!

Čau lidi,

tak jsem se tak zamýšlela nad životem a vším okolo (bacha to už je hodně vážný) a došlo mi, že si lidi hodně stěžujou. Teda i já pochopitelně. Nikdo se tomu nevyhne, postěžovat si na školu, práci, lidi okolo nás, to už je snad i taková přirozenost. Nebo aspoň já neznám žádného člověka, kdo by si na něco nikdy nepostěžoval... 
Jen mě tak zaráží, proč my si vlastně pořád stěžujeme. Jasně, práce nás třeba nebaví, škola je taky na prd, lidi jsou na pěst, ale... 
Máme co jíst a pít. Jsme zdraví. Máme kde bydlet. Máme tu úžasnou možnost chodit do školy či do práce a vzdělávat se, nebo si vydělávat vlastní peníze. Každý den přicházíme do kontaktu s lidmi, které vidíme, slyšíme, a můžeme s nimi na různých intelektuálních rovinách konverzovat. Každý den máme možnost se kulturně, sportovně nebo intelektuálně rozvíjet. Taky máme možnost vůbec nic nedělat a vědět, že jednou za čas to vážně ničemu neuškodí. 
A pak je tu někdo, třeba někdo na úplně opačným konci světa, který tuhle možnost nemá. Tenhle člověk třeba hladoví a nejbližší zdroj vody je od něj vzdálený několik desítek kilometrů. Nebo je už od malička kvůli těžké nemoci odkázaný na pomoc ostatních a nikdy nebude moci žít plnohodnotný život. Také se mohl vlastní dobrotivostí nebo nešťastnou náhodou dostat na ulici, odkud je cesta zpět více než složitá. Nebo z jakýchkoliv důvodů nemůže navštěvovat školu či práci, i kdyby stokrát chtěl. Nemůže vést plnohodnotnou konverzaci s lidmi, které neslyší, nebo to jeho mozek zkrátka nezvládá. Nemůže dělat svou vysněnou práci, protože nevidí a i když je jinak intelektuálně v pořádku, společnost ho tak nebere. Nebo prostě už nežije a nestihl udělat všechno, co chtěl. 
Ale my žijeme. Každý den vstaneme a každý den si aspoň na jednu věc postěžujeme. Vím, že tímhle článkem nic nezměním a i ze mě čas od času nějaká stížnost vypadne, ale myslím, že je důležité si každý den připomínat, že to co máme a na co si pravidelně stěžujeme, si miliony lidí na světě představují jako dokonalý život. 



Doufám, že můj krátký článek dává smysl a že se vám líbil. Děkuju za přečtení.

Adios!

8 komentářů:

  1. Přesně. Naprosto souhlasím, a jsem rád, že nejsem tak docela sám s tímto názorem
    v naší české zaprděné kotlině.

    OdpovědětVymazat
  2. O tomhle jsem nedávno psala článek, vlastně je to hned ten první článek za aktuálním článkem o negativismu... já s tebou totiž ne úplně souhlasím. Spíš mi přijde, že si dnes strašně moc lidí stěžuje na to, jak si lidé stěžují. Já myslím, že i v našem životě zrovna v této době (Ukrajina, nejistota, strach o život) vyskytují věci, které by rozumný člověk pozitivními rozhodně neshledal - a mám to držet v sobě? Ne. Napíšu, co mi vadí, třeba na blog. Řeknu to svým blízkým, nebo přátelům. Postěžuju si, že mám strach. Postěžuju si na ten svět, a i když vím, že mnoho lidí je na tom hůř než já, neznamená to, že by na tom svět jako celek taky nemohl být lépe - vyjadřovat s něčím nesouhlas je velmi důležité! Umíš si představit svět, v jakém by lidé jen se vším souhlasili? To by byla katastrofa! Lidé si vždycky stěžovali, vždycky nesouhlasili, jen dnes máme víc možností (internet, apod.), jak se o tom dozvědět.

    Rozhodně bychom svůj nesouhlas neměli držet v sobě. To by nemuselo dopadnout dobře...

    P.S.: Díky za návštěvu mého blogu.
    www.empt--island.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za jiný úhel pohledu, o tomhle tématu by se asi dalo polemizovat hodně :)
      A není zač, na tvůj blog se moc ráda vracím :) CTG

      Vymazat
  3. Ano, život je krásný a měli bychom si vážit toho co máme. Jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř ale člověk si to neuvědomí, dokud na tom nebude stejně :(

    http://lehoneyworld.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. A když je pak na tom líp, zase na ty špatný časy hodně rychle zapomene :/ Díky za komentář! :) CTG

      Vymazat