Nechtěná koupel

"Samy? Sampsone, kde zase jsi?" ozve se nedaleko hlas mého páníčka a já líně zvednu jedno ucho a povzdechnu si. Co zase chce? Ale vždyť je to jedno, když něco chce, tak si přijde, už je zvyklej, že já nejsem zrovna typ psa, který by ho poslouchal. 
A skutečně, za chvíli za dveřmi ložnice, ve které se valím na jeho posteli, uslyším jeho kroky a téměř ve stejný okamžik ucítím i jeho silný odér. Aha, byl v posilovně. Ani jsem ho neviděl odcházet, asi to stihl někdy mezi mým ranním a dopoledním šlofíkem. 
"Tady jsi špunte!" usměje se na mě páníček a podrbe mě na hlavě. Jen zívnu a olíznu mu ruku. Nenamáhám se ani zvednout. 
"Co je?" vykulí oči, když vidí, že nemám zájem se s ním nějak extra kamarádit, a sedne si vedle mě. 

První den v nové práci aneb další věc co mi nejde

Přišla jsem do nové práce. Všechny pozdravila, převlíkla se a šla na plac. Během pěti vteřin jsem na něčem uklouzla, málem jsem přede všemi políbila tu naši českou hroudu a ještě k tomu rozbila půllitr. A to byl teprve začátek...

Nemluv, snižuješ IQ celé čtvrti!

Tak nějak okomentoval Sherlock neustálou snahu o mluvení jeho seriálového kolegy Andersona. A já tu větu za poslední měsíc měla chuť vyslovit snad stokrát. Ne, že by někteří moji kolegové v práci na třídící lince plastů snižovali IQ celé čtvrti, ale na mě to bohatě působilo. A tak jsem po pouhých osmnácti pracovních dnech zralá na Chocholouška...

Lidi, jste úplně blbí?

Nedávno jsem měla se svou starší sestrou menší roztržku ohledně zákona schvalujícího homosexuálním párům osvojit si dítě druhého partnera. Byla proti a naše následující konverzace se nesla ve stylu:

"Jsi blbá?"

"Ty jsi blbá?"

"Ne, ty jsi blbá!"

A pak se Českem rozkřikla zpráva o výroku jisté poslankyně, tak mě napadlo...

To jsou všichni lidi úplně blbí?

Fortunát - geniální jméno, nebo vstupenka do pekel?

Tak jsem si zamilovala jméno Fortunát. Přišlo to samo od sebe, já to nevyhledávala, ale tenhle pocit je tak silný, že si ze srdce přeji jednou porodit potomka mužského pohlaví, abych mu tohle nádherné jméno mohla dát. Problém je ale v tom, že nikdo z mého okolí toto moje nadšení nesdílí. Tudíž mám strach, aby moje dítě nestrávilo velkou část svého života s hlavou v záchodu. Protože následující odpovědi mě moc nepotěšili...

Jak jsem poznala Emila

Igelit nalevo, flašky napravo, igelit nalevo, flašky... Jé, ulita! Všimnu si na jednom odpadku zachovalé ulity a rozhodnu se dát ji jako ozdobu na poličku vedle mě. Když se po ní ale natáhnu, uvědomím si, že by ulita sama o sobě takhle nelepila a že půjde nejspíš o stále živého hlemýždě. 
"Každej si zaslouží druhou šanci na život," položím ho vedle sebe a podívám se na hodiny, abych věděla, kdy bude přestávka a já ho budu moct odnést na trávu za třídící linku. Bude tu se mnou muset vydržet celých 45 minut. 

Zahrajme si Dobble a přijďme o všechny přátelé!

Tohle by mělo být v upoutávce na tuto ďábelskou hru. Nebo minimálně varování, že by hru neměli hrát agresivní cholerici se sklony k sadismu. A jelikož tam nic z toho nebylo, rozhodla jsem se, že je to perfektní hra pro dlouhé večery strávené s mojí sestrou.