Maďaři v Praze, aneb hele, my máme metro!

"Hej já vás vezmu do takovýho obchůdku, kde si můžete vyrobit vlastní suvenýr, jo? Třeba hrnek," vyzvedla jsem Bambi a jejího stejně maďarského přítele na nádraží a chtěla si hrát na průvodce. To mi ale bohužel neprošlo. 
"Ona keby vyrábala hrnček, tak sa to nedá použiť ani ako popolník," okomentoval Bambiho schopnosti Maďar a šlo se do Skauťáku. 

Jak se Petronelka vdávala a Brhi plakala

"...no a na tu obálku musíte napsat 'Novomanželé Petrovi'," radila mi máma, když mi pomáhala balit svatební dárek (aneb ona ho balila a já držela v ruce izolepu a blbě koukala). V tu chvíli mi začalo docházet, že se moje kamarádka z gymplu, kterou znám devět let, opravdu vdává. A ne, vůbec jsem nebrečela už při balení dárku. A ne, vůbec nebrečím pokaždý, když si na to vzpomenu. A už vůbec nebrečím právě teď, když jsem náhodou zjistila, že už si předělala příjmení na Facebooku. Proč se ptáte? 

Sebel... bože, říkejme tomu Voldemort

Tak jsem se snažila Sůšovi vysvětlit svoje pojetí jím nenáviděného pojmu sebeláska. A vypadlo ze mě pár docela -podlemě- chytrých věcí, tak jsem se o ně chtěla podělit se širším světem.
Je to dlouhý jak tejden, nemáte zač.
A je to psaný stylem - rádoby dopis blízkému kamarádovi - ne, nebudu to kvůli blogu předělávat, prostě čtěte. 

Zase spolu ♥

Tak jsme se konečně zase sešli. Domluva to byla už tradičně jak s Tatarama, jedna otázka na společném chatu a 20 zobrazeno místo odpovědi už byl denní chléb, a když jsem nastoupila do auta k Lucijánovi, vlastně jsem vůbec nevěděla, kolik se nás na chatě u naší třídní Jainy (čtěte Džajna, jó, aby nedošlo k nějaké mýlce) má sejít.
Zkrátka typický třídní sraz.