Jak jsem hrála Dračák

Nechtělo se mi tam. Fakt hodně moc. Na stupnici od jedný do deseti jsem se chtěla zabalit do deky a s nohama na stole koukat na Četnický humoresky. Ale slíbila jsem to. A taky jsem ze všech stran slyšela, že je to fakt super. Přinejhorším se budu nudit. A přinejlepším... to dopadne přibližně tak, jak to nakonec dopadlo.

You and me got a whole lotta history

Odejde Zayn, já nic. Louis čeká dítě, nenapíšu ani čárku. Oznámí přestávku a vydají další album, já pořád mlčím. Ale vyjde videoklip narvaný vzpomínkami na uplynulých pět let a já už to prostě nevydržím. Dámy a pánové, připravte se na srdceryvný článek o bandě těchto idiotů, protože přesně to se právě chystám spáchat.

Muzikál aneb Cesty ke štěstí

aneb proč se to tak jmenuje, aneb mladej Polívka je kus, aneb těch písniček tam mohlo bejt víc a pointa by se šikla.
Aneb zas jsem jednou vlezla do kina.

Týden hrůzy

Tento týden, který jsem právě přežila ve škole, nepřeji ani svojí nejhorší nepřítelkyni. Wait, ona do té třídy chodí se mnou. Tak si aspoň pojďme shrnout, jak moc na hovno těhle pět dní bylo.

LiStOVáNí - dramatické čtení

Celá třída lidí v poslední fázi puberty nad oznámením, že strávíme hodinu v aule na dramatickém čtení povídek Miloše Urbana, jen znuděně protočila očima. Poslouchání příběhů z cyklu Mrtvý holky totiž pro většinu lidí neznělo nějak vábně. Já se na druhou stranu docela těšila. A zklamaná jsem nebyla.

"Jak na Nový rok,...

...tak už nikdy prosím." vyšlu rychlou prosbu k Bradavicím, Avengerům a pro jistotu i čertíkovi z Princezny ze mlejna. Když totiž celé odpoledne strávíte tím, že vám sestra vyhrožuje zabitím, pokud nepřestanete mluvit a zároveň musíte poslouchat uječené příbuzenstvo, nemáte potřebu si to opakovat každý den po zbytek celého roku.
"Měli jste veselo no," ohodnotila kamarádka náš dýchánek. 
"Spíš smutno, kámo."