Letní škola podruhé, aneb v ruce foťák, v srdci televize

Rok se s rokem sešel a já konečně seděla ve vlaku směr Havlíčkův Brod na letošní ročník Letní žurnalistické školy. Moji spolucestující si o mně museli myslet vskutku zajímavé věci. Prsty jsem nervózně bubnovala o stolek a čelo měla na okně přilepené tak silně, jako bych snad chtěla přinutit vlak, aby jel rychleji. Zároveň mi z očí tekly slzy už předem. Protože když to začne, musí to taky skončit a jelikož jsem nechtěla, aby to skončilo, zcela logicky jsem nemohla chtít, aby to začalo. Ale jinak jsem naprosto stabilní a rozumně uvažující jedinec, ano? 

Brhi a Potkan na cestách, aneb Vozembouch a Vládkyně jednorožců to přežily

+ Víš, co jsem četla? Že čím jsi v Maďarsku hlasitější, tím je větší pravděpodobnost, že tě okradou. 

Oznámil mi Potkan před odjezdem z našeho rodného města. 

- Tak to jsem asi v prdeli, co...

Jak si Brhi splnila další metu, aneb prostě to vyšlo

Vlastní téma. 
To byl úkol, který jsem kromě spolupráce na sociálních sítích Událostí v regionech měla během dvouměsíční stáže na práci. Ale jak jsem brzy pochopila, hledání témat je na celé slavné práci reportérky to nejtěžší. A pak jednoho krásného dne Filip Horký retweetl informaci, na které jsem postavila celou repku. Ano, přesně ten člověk, který před lety ještě jako student začínal svou kariéru v České televizi. A ne, náhody neexistují.