Jednou je málo...

...desetkrát moc. A pětkrát je tak akorát. Minimálně jsme zatím šestej rozlučák nedomlouvali. Vlastně jo. Za rok se sejdeme opět na místě činu, na naprosto úžasné chatě mojí stejně cool třídní a budeme se řídit stejným pravidlem jako letos: 

"Přijeli, vyžrali, odjeli."

A zase to byla sranda...

Včechny cesty vedou do Říma...

Některé tedy i do Prahy. A je to sranda. Obzvlášť když se nacpete do služebního auta s rozbitým sklem a navigací Tomtomem ke kamarádce Lucijáně a její mamince. Člověk se toho hodně dozví. A taky začne pochybovat, jestli není adoptovaný a jestli jeho skutečná matka není ten šílenec sedící vzadu, který je z nás tří snad nejméně zodpovědný.