I have a dream...

Slova Martina Luthera Kinga. Slova, který každý z nás moc dobře zná. Slova, která se stejně jako jejich autor dostala do historie. Myslím, že samotný Martin by byl překvapený, co se v jeho zemi za ta léta změnilo. Nebyly to jen pozivitní věci, ale černý prezident o nějakých čtyřicet let později, co doktor King bojoval za občanská práva černých, je určitě obrovská výhra.

Jenže tenhle článek nemá být o problematice rasové nenávisti, spíš o té větě. Všichni mají nějaký sen ohledně zlepšení světa. Všichni také ale ví, že dosáhnout celosvětového míru se nám podaří asi tak vteřinu před koncem světa. Možná ani to ne.

A tak když se nad tím zamyslím, říkám si, proč ta nenávist. Proč nenávidět někoho kvůli jiné barvě pleti, náboženství, či sexuální orientaci. Proč lidé bojují za mír?! Jedna strana vždycky prohraje a bude cítit všechno, jen ne klid a mír.

Já vím, je to naivní, ale já mám taky sen. Mým snem je, aby se jednoho dne přestaly dávat peníze na výrobu zbraní a vedení válek a místo toho se lidé pokusili vyřešit hladomor a chudobu v rozvojových zemích.

Sním, že jednoho dne státy přestanou zabírat cizí území a místo toho se všichni špičkoví doktoři různých národů spojí a vyvinou lék na rakovinu.

Ráda bych, aby se lidé nezabíjeli jen kvůli tomu, že mají jinou barvu pleti, nebo protože si dovolili udělat legraci z náboženství, které určitá skupina jeho vyznavačů bere až příliš vážně.

A já doufám, že nejsem sama. Může to trvat klidně dalších dvacet, čtyřicet, klidně i sto let, ale už jen pro dobro svých potomků bych chtěla, aby na zemi zavládl mír. Aby si lidé pomáhali a měli se rádi, protože všichni jsou lidé a v okamžiku smrti na tom bude každý úplně stejně, ať už byl v životě jakýkoli.

Vzhledem k mým naivním snům mě nedávno potěšilo jedno krásné video. Veřejně přiznaný homosexuál, skvělý YouTuber a miláček publika Tyler Oakley dělal rozhovor s Michelle Obama, první dámou USA a manželkou prvního černého prezidenta. Před půl století nemyslitelné duo, které by neobstálo ani v zemi svobody, dnes je většina lidí miluje. A takovéhle drobnosti mi dávají naději, že to s tím světem ještě není tak úplně ztraceno.

A lidé by se měli zamyslet. Protože na tu nenávist stejně jednou dojedeme.