jsem sarkastickej upřímnej člověk s divným smyslem pro humor. Lásku dávám najevo tak, že si z daného člověka dělám srandu 24/7, ale ve chvíli, kdy to začne dělat někdo jinej, se měním v Zorra mstitele. Ti, co si mě do svého okolí vybrali, si už zvykli a já jsem za to ráda. Přesto mi vadí, když o mně lidé řeknou, že jsem zlá. Jsem si vědoma toho, že některé moje názory může někdo považovat za nepříliš milé, ale já si zlého člověka představuju jinak. Třeba tak, že zabíjí, podvádí a obelhává lidi and the list could go on and on...
Na druhou stranu jsem si řekla proč ne, pokusím se být k lidem milejší, ačkoli si myslím, že nejsem nijak extra zlá (prostě se neumím moc přetvařovat, pardon). Nevyšlo to. Protože lidi jsou svině. Tak jsem si svoje novoroční předsevzetí trochu pozměnila a vymyslela jsem něco nového...
Jak už napovídá obrázek a můj úvodní text, lidi jsou svině. Budou mít kecy k úplně všemu, co budete dělat a je jedno, jak dobře to budete dělat, vždycky si někdo něco najde. Teď si asi říkáte - jo, to už přeci vím dávno, ale já vás asi překvapím tím, když řeknu, že já jsem si to do nedávna tak úplně neuvědomovala.
Jo, byla jsem naivní, nenadělám. Ale já jsem si asi vážně myslela, že když budu dělat něco, co mám ráda a co mi půjde, že se to bude některým lidem líbit a těm, co ne, nebudou to nijak komentovat.
Oh, honney...
Já nevím. Asi jsem divná, ale já to tak dělám. Mám sice připomínky ke svým kamarádům, a když se někdo chová tak, jak by asi neměl, hubu rozhodně nedržím, ale když se mi nelíbí něčí výtvor (v jakémkoli slova smyslu), tak si prostě řeknu, že se mi to nelíbí a jdu dál. Nehejtuju jako blázen člověka, který s tím měl očividně nějakou práci a neprskám kolem sebe, když se ke mně to určité dílo dostane.
Ok, beru kritiku, která má nějaký důvod, když je práce vážně něčím nedokonalá, a jejímu autorovy tím pomáháme (a on to i tak bere), ale hloupé vylévání si vlastního vzteku, nebo typické "Nechci ti nic říkat, ale..." načež se sesype hromada subjektivních poznámek, které nemají žádné přímé spojení s dílem a autora akorát pořádně zamrzí, tak to bych vážně zakázala.
Co se týče výtvorů cizích lidí, vždycky se snažím najít něco pozitivního a chybičky odpouštím. Konečně, nikdo není dokonalý, no ne? (Pardon, subjektivní kritici ano, ti spadli z nebe.)
Asi si říkáte, kam tímhle vším mířím. No přeci k mému úžasnému vynálezu, který se nazývá Bitches Blocker (známo i pod názvy bébéčko či Blokovač Mrch).
Vymyslela jsem to teprve nedávno (ale copyright si nenárokuji, je dost možné, že se tím někdo řídí už dávno) a spočívá v podstatě v tom, že všechny mrchy/mršáky odbloknete do takového stavu, že je vůbec nevnímáte, takže jejich kecy na vaši osobu budou automaticky spadat do škatule "jižně od zad".
No jo, říkáte si, takhle to ale tak úplně nefunguje, vždyť jsou tak strašně otravný, že ignorovat je je nadlidský úkol. Omyl. Zkoušela jsem to dnes poprvé ve škole. Tam je adeptů na bébéčko milion a jeden. Kdykoli jsem měla chuť nad geniální připomínkou někoho z nich protočit oči, otočila jsem se na svou kámošku a usmála jsem se na ni. Podívala jsem se ven z okna a při pohledu na sníh jsem se začala těšit, jak v něm odpoledne budu řádit se psy. Nakrmila jsem a umyla Poua. Nebo jsem si prostě řekla, že Karma je jednoho dne nakope do prdele. A světe div se, ono to funguje. Moje bébéčko sice ještě není stoprocentně vytrénované, ale už po jednom dni aktivace se cítím o trochu líp. Tak proč to nezkusíte taky? :)
Druhá věc, kterou jsem zmínila v nadpisu je plnění si snů (není to doslovný překlad, ale o to tu nejde). A teď vážně - sníte o něčem? Jako vážně hodně hodně moc, že vážně chcete, aby se to stalo? Já dřív snila taky. A ano, byly to takový ty naivní sny jako potkat někoho slavného, zahrát si ve filmu, cestovat po světě...
Víte proč píšu "snila" a ne "sním"? Protože už nesním. Jdu si za tím. Tenhle blog je krůček k tomu aby se mi to splnilo, YouTube kanál je krůček k tomu aby se mi to splnilo a to, že už nesním, ale věřím, je přímo skok k tomu aby se mi to splnilo. Tak se zvedněte a jděte pro to něco udělat! Budou tu lidi, co vás budou táhnout dolů a ze začátku jich bude víc než těch podporujících, ale víte co? Až si každý večer lehnete do postele s myšlenkou, že jste pyšní, co jste za dnešek udělali, nebude to ten nejlepší pocit na světě? :)
Snad vám můj článek dodal trochu inspirace a špetku sebedůvěry :) Díky za přečtení, za každou odezvu budu ráda :)
Adios!:)
Žádné komentáře:
Okomentovat