Méně je někdy více...?

Miluju pohádky. Miluju je tak moc, že kdybych si měla vybrat mezi životem v psychické rovnováze, s dostatkem peněz a lásky a životem v pohádce plné nadpřirozených bytostí a kouzel, volím bez zaváhání pohádku. A to jsem švorc. A šílenec. 

Z důvodu své neskonalé lásky k pohádkám si cením snahy České televize tvořit každý rok tři nové výtvory za účelem nasycení hladových duší všech, co jsou na tom podobně jako já. Letos jsem si ovšem pokládala otázku, zda-li na známém rčení, že méně je někdy více, přeci jenom něco není. 

Štědrovečerní pohádka Pravý rytíř nebyla špatná. Příběh byl originální a docela i vtipný, pokud se to bralo z pohledu, že je ta dnešní mládež neschopná i sama vysvobodit princeznu ze zajetí. Lukáš Vaculík byl v roli přehnaně starostlivého a akčního otce věrohodný, stejně jako Jan Komínek, který pacifistického syna hrál taktéž dobře. A v každé správné pohádce nemá chybět komická postavička, takže i Trpaslík byl vítán. Trochu mi vadil velký podíl zmíněného otce na vysvobození samotné princezny, ale budiž mu odpuštěno, toho záporáka by asi jinak jeho syn neporazil. 

Když jsem viděla ukázky na Slíbenou princeznu, nadšená jsem nebyla. Pravá Zlatovláska se Štěpánkem a Peškem byla, je a bude jen jedna, proto mi její napodobenina s Cinou v hlavní roli nejprve moc sympatická nebyla. Po zhlédnutí jsem ale musela ocenit určitou originalitu i vtipnost zasazení děje do přímořské oblasti a přidání dalšího záporáka v podobě piráta Dolanského. A ačkoli je těžké natočit něco úplně nového v případě, kdy kostra filmu musí zůstat stejná, myslím, že se tvůrcům podařilo dodat dostatek originálních zápletek (otázka, zda byly vtipné, či pouze facepalmové) a jsem asi jedna z mála, které pohádka nevadila. 

Pohádku Zázračný nos mi už z principu zkazil český dabing, který mám v poslední době ráda méně a méně, zvlášť v případě, kdy předabováváme naše slovenské sousedy. Nos princezny jí na kráse a půvabu tolik neubral, ale budiž. A pravdou je, že voňavkářství se v žádné pohádce ještě neobjevilo, to bych musela vědět. Stejně tak zaujaly modernosti v podobě Miss mokrého trika, což byl možná trochu risk, ale co v dnešní době v filmové tvorbě není. Zázračný nos jsem sice nedokoukala celý, ale tím spíš mohu říct, že na tuhle pohádku bych se znovu podívala. Možná. Někdy. 

Tímto článkem jsem se chtěla zamyslet nad tím, jestli by přeci jenom nebylo lepší vytvořit na Vánoce jednu krásnou pohádku, která se zařadí na seznam oblíbené české tvorby, ke které se budou děti i dospělí léta rádi vracet. Protože dělat tři víceméně průměrné pohádky by se nemuselo z dlouhodobého hlediska vyplácet. 

Jaký máte na nové pohádky názor vy? Díky za přečtení :)