Ono obecně trávit čas s touhle osobou je vysoce nebezpečné. Pamatuji si, jak jsem s ní a s další kamarádkou byla asi před rokem v kavárně. Nenapadlo ji nic lepšího, než mlet o těch největších blbostech ve chvíli, kdy jsem se chtěla napít, což vedlo k tomu, že jsem se lahodnou kávou začala dusit. Jenže ty dvě si myslely, že si dělám srandu a bacit mě do zad je napadlo až ve chvíli, kdy jsem byla úplně rudá a sípala jsem o pomoc. Takže já málem umřela, ale ony tuhle veselou storku čas od času spokojeně šíří dál.
Stála jsem na zastávce a znuděně čekala až mi pojede autobus. Najednou mě někdo vší silou praštil mezi oči a začal se hrozně smát. Její omluva zněla: "To mělo být čelo. Jsem se netrefila nó."
Jedla jsem svačinu a koukala do sešitu z matematiky. Najednou mě někdo praštil sešitem do hlavy a zachechtal se. V této fázi už se s omluvou ani neobtěžovala.
Když jsem se na ni ale šokovaně podívala, udělala tři kroky zpět a se slovem: "Ňuní." mě ukazováčkem pohladila po spánku.
Taky jsme spolu byly ve dvojici v divadelním semináři a hrály zrcadla. Všichni to brali strašně vážně, jenom my dvě na střídačku tancovaly kuřecí tanec a twerkovaly.
Divadelní seminář je obecně kapitola sama pro sebe. Nedávno se jí povedlo mě v něm praštit nohou od lavice do oka.
A včera tak vehementně dávala židli na parapet, že znesvětila i kus žaluzií, ale pšt.
Nejlepší ovšem je ji sledovat v hodinách matematiky. Takový souhrn emocí jako je zhnusení, nechápání, smutek a následný nezájem se na jejím obličeji vystřídá v několika prvních minutách hodiny a v jejím zbytku je na scéně výraz typu nadržená kachnička.
Tenhle článek by byl mnohem delší a zajímavější, kdybych si všechny její zápichy pamatovala. Ale vlastně... jeden takový zápich mám dokonce na fotce.
Aneb takhle a na tisíc jiných způsobů nás dotyčná baví v hodinách angličtiny...
Máte ve třídě nějakého typického obyvatele Buranlandu, se kterým se nikdy ani na okamžik nenudíte? Děkuji za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat