A čerti měli pré

Už od rána jsem měla pocit, že jsem se upsala peklu. Vstávat totiž už v šest jen kvůli tomu, že si celá třída skoro dospělých lidí včetně mě chce hrát na čerty, to je pro ranní ptáče typu já vskutku splněný sen...

"Už jsem čert?!" 
"Počkej!" odpoví mi už poněkolikáté nebeský anděl, který na mě patlá barvu smíchanou s indulonou. 
"A teď?!" nevydržím to po chvíli a božský tvor mi konečně podá zrcátko. Vypadám jako... čert, dejme tomu. Nikdo přeci nikdy neřekl, že čerti mají být hezcí. 

"Hlavně dělejte co největší kravál!" přikáže nám jeden z andělů a hromada čertů se ušklíbne. Vyplnění této žádosti nám nedělá nejmenší problém. Když se ale největší šprtka ze třídy nadšeně rozběhne a vší silou nakopne první dveře v dohledu, nejsem jediná, komu vyhrknou slzy smíchu do očí. 

V každé třídě je to ohledně hříšníků stále stejný scénář. Před tabuli, zmalovat je k nepoznání, kleknout, marshmallow do pusy a pěkně zvesela opakujeme slavnostní přísahu:

Já, beznadějný hříšník třídy,

klečící zde potupně, se zavazuji k následujícímu:

Po příchodu do školy půjdu do šatny a bez hádky se školníkem se přezuju.

Přiměřený trest za pozdní příchod si stanovím sám a důsledně jej splním.

Učitele budu poslouchat a názor na kvalitu výkladu či probírané látky si nechám pro sebe.

V hodině neusnu, pokud k tomu nebudu vyzván.

V jídelní frontě raději prostojím celé vyučování, než bych se dopustil hříchu předbíhání.

A především

Každého třetího Kravíka postoupím peklu, jehož prostředníkem budiž první septimán v dohledu.

Prohřeším-li se proti této přísaze, nechť se zbytek mých bídných dní nese ve znamení SKENOVAČKY. (vysvětlení)

"A teď na primány!" ozve se a všem čertům se zablýskne v očích. 

"Ale na ně opatrně, jsou ještě malý!"

"Jasně, jen z nich vytřeseme duši, z hajzlíků!"

"No vy jste šikovný..." pochválí nás třídní, když vidí, jak po našem řádění vzorně umýváme podlahu na holčičích záchodech. 

"Aspoň víme, co budeme dělat, když neodmaturujeme, pančelko!"

Ještě nikdy jsem si tak neužívala fakt, že na našem ústavu znám tolik lidí, kterým jsem dnes měla tu skvělou možnost lehce znepříjemnit den. 

Taky jsem konečně pochopila jak se cítí ubozí kluci, když se jim neustále něco houpe mezi nohama. Ten ocas mi stačil tři hodiny a měla jsem ho plný zuby. 

Dále byste nevěřili, kolik učitelů nás prosilo, ať jdeme napřed k nim. A jak moc jsme si užívali chladné odpovědi: "Máme systém!" aneb - nekecejte nám do toho, děláme si to jak chceme.

Pot z nás ovšem tekl proudem, ono štrádovat si to po škole v kožiších a s řetězy kolem pasu se na něčem odrazit musí. 

A v neposlední řadě den svatého Mikuláše přinesl celé třídě pleť jako dětská prdelka. Strávit tři hodiny v tlusté vrstvě Indulony totiž má své výhody...

Za rok sice maturujem, ale s kravinama jako je tahle, si stále dokážeme vyhrát

Jak jste přežili vy dnešní den? A jak se teprve těšíte na zítřek? Díky za přečtení! :)