Vánoční nákupy = sesterská válka

"Ona jede taky?" protočím oči, když v autě před školou uvidím svou sestru. Tak tyhle vánoční nákupy nebudou tak super, jak jsem předpokládala. 
"Nedělej tlaky a nastup si skunku," přivítá mě můj sourozenec láskyplně a já začínám odpočítávat vteřiny do konce tohoto odpoledne. 

"Sákra."
"Sákra."
"Sááákra."
"Mohla bys přestat?!" zavrčím na sestru když už takhle potřetí ohodnotí chlapa procházejícího kolem nás. "Těm chlapům je minimálně třicet!"
"Sááakorát.." 

"Tady jednoho krásnýho dne někoho něco zajede," ohodnotí sestra provizorní přechod nedaleko zatáčky, který není zrovna tím nejbezpečnějším místem na zemi. 
"Jo a jednoho krásnýho dne to budeš ty."

"A mamí to zpívání bylo úplně boží, zpívali jsme i Cestu a..." 
"Neřvi!" skočí mi sestra do řeči a já se ušklíbnu. Kdybych řvala tak to pozná. Chci něco říct, ale ona mi dá preventivně pěstí do ramene. 
"Au! Tak mě netluč, řvi taky!" zacituji s lehkou obměnou film a ona nade mnou jen zavrtí hlavou.

"A můžeme jet domů, já jsem spokojená," oznámím, když v obchodě koupíme granule pro psy. 
"No vidíš to, ta je aspoň nenáročná, stačí jí pytel granulí a je spokojená, vůbec tě nevyžírá" okomentuje moje počínání sestra a já na ni vypláznu jazyk. 
"Hm, na rozdíl od někoho, kdo to dělá už dvacet let! A vlastně kvůli tomu jsem asi na světě, co? Doufala v druhej pokus!"
"No vidíš a ani ten poslední výkřik zoufalství nevyšel!"
"Držte huby," poručí nám máma.

Další článek z mé neplánované série sesterských válek. Ale s ní to ani jinak nejde. Jaké jsou vaše příhody se sourozenci? Děkuju za přečtení :)