Ty máš ale velký prsa...

...zaznělo z úst mojí čtyřleté sestřenice na adresu té druhé, jedenáctileté, a já měla co dělat, abych všechno v okolí nepoprskala čajem, kterého jsem se chvilku předtím napila. Okamžitě mi ale došlo, že z pohledu o pět let staršího člověka, kterého tohle dítě už téměř předhání, moc velký důvod ke smíchu nemám. A na naší další rodinné sešlosti se toho stalo mnohem víc...

"Strejdo, proč ty vlastně nedržíš Movember?" podivím se nad tím, že strýc navzdory všem svým zvyklostem nejde s dobou. Ten jen pokrčí rameny, asi mu teta pěstování toho zrzavého chmýří zatrhla. 
"Naše rodina Movember vlastně vůbec držet nemusí," přidá se do konverzace moje sestra. 
"Proč?"
"No vždyť babička ho drží za nás za všechny celoročně už několik let."

"Myslíš, že má v tom kolečku mrtvoly?" zeptám se sestry, když spolu s bratrancem a sestřenicemi nenápadně zpoza okna pozorujeme souseda. 
"Ne, myslím, že tam vozí listí," zaťuká si sestra na čelo. 
"Stejně je divnej," pronese sestřenice.
"Asi je v přechodu," pokrčím rameny a schytám švihnutí přes záda letákem z Kauflandu.
"Já tě praštím až tě zabím, vždyť je mladší než já!" zaječí teta. A když zaječí moje teta, to se probouzí i mrtvoly v sousedově kolečku.

"Cos proboha dělala?!" zděsí se máma, když přijdu s mísou umytých jablek, které ale způsobily lehkou potopu na mém triku od břicha dolů.
"Ni..." chci říct, ale děda mi skočí do řeči: "Pochcaly se jí kozy!"

Není divu, že před svojí rodinou ve výsledku utíkám do svého pokoje, kde se pokouším učit na písemku ze zemáku. Nemít ale Google a svoji sestru nevím, co bych dělala. 
"Ségra, najdi kde přesně je Španělská meseta."
"Co to je?"
"Něco jako hory, ale nížina."
"Myslíš náhorní plošinu jo?"
Právě jsem si zadělala na další vtipy ohledně mého pobytu na gymplu...

Ale jinak rodiný srazy miluju, mám z nich články. Jaký jsou vaše rodinný historky? Díky za přečtení :)