Oslava narozenin = sesterská válka

"Tak prej všechno nejlepší babi!" předám stařence obrovskou čokoládu a zdravotní čaje s ponožkami a sednu si vedle sestry, která už si na mě poslední čtyři dny, co jsme se neviděly, brousí zuby. 
"Nazdar ty skunku, kde se flákáš tak dlouho?"
"Měli jsme odpoledko angličtiny."
"Aha a hau ár jů?" 
"Ježiši..." Už to zase začíná. 

"Sestřičky mějte se rády," řekne babička svoji oblíbenou větu a máma se přidá: "Jo, víte jak to bylo v tom Frozen. Z posledních sil se Anna zvedla a zachránila svou sestru..."
"Z posledních sil bych se zvedla..." začnu a sestra dokončí: "...a nasrala ti na hrob." 
"Nápodobně."

"Víte proč je svatej Mikuláš svatej?" vzpomenu si uprostřed babiččina hlasitého monologu o sousedově novém autu, ale nikdo mi nevěnuje pozornost. 
"Dědo, víš proč je svatej Mikuláš svatej?" otočím se proto na jediného mužského zástupce v naší rodině, který se kvůli své menšině snaží přes kuchyň dostat co nejrychleji do bezpečí, ale po mém dotazu zavrtí hlavou a zastaví se. 
"On vykoupil děvky z kurvince a..." a děda odchází. Asi na moji interpretaci pověstí není stavěný. 

"Kdy vy dvě jste se naposledy třeba objaly?!" zeptá se nás bábí, když po sobě se sestrou už deset minut házíme kousky papírků a nevypadáme, že bychom s tím chtěli přestat.
"NIKDY!" zařve sestra tak vášnivě, až na mě vyprskne kus jablka. 
"...NEBO NAVŽDY!" doplním ji a bábí se zarazí. 
"Jak jako...?"
"Jako že ji přitom zabiju, ne?" poklepu si na čelo. 

"Vy se budete mít na starý kolena ještě rády!" zavrtí nad náma máma hlavou. 
"Jasně, budem spolu chodit na kafe," odkývám jim jejich naivní představy, ostatně ony už budou mrtvý, tak jim to může být jedno. 
"Tereza tam netrefí, bude slepá!" ozve se zase sestra a já se ušklíbnu. 
"Aspoň budu mít labradora, co tě kousne do zadku," vypláznu na ni jazyk.
"Ani prd, když budu sedět na kripl káře!"

PROČ?!

My na sebe prostě musíme strhnout pozornost, i když to jsou babiččiny narozeniny. Díky za přečtení :)