"Vychází ti to?" nakloní se mi kamarádka přes rameno, aby se setkala s hromadou škrtanců a smutných smajlíků.
"Jasně, já jsem takovej matematickej génius víšco," ušklíbnu se a podívám se k ní. Je na tom stejně, ale její chyba je očividnější než ta moje.
"Tady to máš blbě," upozorním jí a píchnu do řádku s chybou z nepozornosti.
"Ale vždyť třináct mínus pět je dvanáct," ohradí se.
"Třináct mínus pět je dvanáct?" zasměju se a jí její chyba okamžitě dojde.
"Ne, ne - osmnáct mínus pět je dvanáct, jsem se spletla."
"Osmnáct mínus pět je třináct!" začneme se smát a mně je rázem jasný, čím o přestávce pobavíme širší společnost naší třídy.
"Jé koukej, mají to blbě!" ozve se zase po chvilce spolužačka. "E má být devět, protože celková vzdálenost ohnisek je osmnáct!"
"Dvacet," opravím ji a dál to neřeším.
"Nene! Mínus šest a kolik je nula? Čtyři!" začne mi přesvědčivě vysvětlovat, ale já ji přeruším.
"Mínus šest plus čtyři není nula."
Ale jinak ji chápu, jsme na tom v matice stejně blbě.
"Máš to blbě," oznámím jí sebevědomě, když se podívám na její výsledek v sešitu a poučím ji, že mínus dvanáct plus osmnáct je mínus šest.
"Mínus dvanáct plus osmnáct je mínus šest?" zeptá se mě se škodolibým úsměvem a zatímco si opravuju chybu ve znamínku, hledám pohledem hodiny.
"Kdy už budem končit?!"
"Hrajeme volejbal!" je nám oznámeno na začátku hodiny tělocviku. Yay, zabiju se.
"Jste v mým týmu," oznámí nám spolužačka, která patří do týmu nejlepších volejbalistek ve městě. Yay, zabije mě.
"Tref se do míče, tref se do míče, tref se," opakuji si, když mám na starost nadhazování a VÁŽNĚ SE TREFÍM.
Vzhledem k tomu, že jsem proslavená svou levostí ohledně míčových her, snese se na mou hlavu hromada lichotek a pochval. Tyjo, já bych nakonec
Nemohla, sportovci se při pokusu odbít míč nesráží se svými spolužačkami a nepadají na zem jako přezrálý hrušky.
A při dalších pokusech hrát volejbal neodbíjejí míč do sítě takovým způsobem, že se jim odrazí zpátky přímo do obličeje.
Miluju tělocvik.
A dva koláčové grafy na vyjádření mé neutuchající lásky k těmto dvěma předmětům
Bez jakého předmětu byste opravdu nepřežili? Díky za přečtení :)
Jé, jsem slavná :)
OdpovědětVymazatS tou matikou jsme na tom podobně.Ale ten tělocvik.
OdpovědětVymazatTo je vtipný, hraju volejbal, asi bych taky byla tvůj postrach.:D
http://wholemyshiningworld.blogspot.cz/
To bys mě zabila no :D Mám tě zařazenou tady: https://youtu.be/Ty1nB6BTmxA CTG
Vymazat:D Matika mi nikdy tolik nevadila (ne snad, že bych byla matematický génius, ale troufám si říct, že jsem patřila mezi ty lepší ve třídě), ale ten tělocvik NAPROSTO chápu! Mám to stejně, jsem levá na všechny sporty a kolektivní míčové hry pro mě byly vždy peklo (společně s gymnastikou, protože jsem totálně neohebná), vždycky jsem se úplně znemožnila. Vlastně jsem teď vážně šťastná za to, že na vysoké můžu v rámci tělocviku chodit třeba na aerobik... Středoškolský tělocvik už nechci nikdy zažít. A to chtějí, aby byl povinně 3x týdně místo 2x. :D
OdpovědětVymazatJežkovy oči třikrát ne :O CTG
VymazatÉéé, v matematice jsem totální poleno a ještě větší poleno jsem v tělocviku. Každou hodinu se mi zdá, že ta matika ztrácí čím dál tím víc svou logiku. O tu hodinu, kdy zase najdu logiku v nové látce, příští hodinu ji zase ztratím. A tělocvik? Jsem nemožnej v každém možném sportu, co existuje. Radši preferuji gymnastiku než nějaký míčový sporty! Třešničkou na dortu je, že máme na tělocvik tělocvikáře, který je snad nejpřísnější učitel na celé škole. :-/
OdpovědětVymazatNaprosto tě chápu. Nejsi sama. :)
My to máme zas dobrý, že u nás jsou z těláku jedničky za snahu :D CTG
VymazatKdo chce být matematickým geniem,ať mi napíše.
OdpovědětVymazatn.hynek@seznam.cz