úterý 28. dubna 2015

Vyjmenovaný slova po t a čarodějnický fórek na učitelky

Probuzení šokem. Tak poslední dva dny vypadá moje ranní vstávání. Přeci jenom je trochu nezvyk po více než pěti letech fanynkovského období sundat všechny plakáty a probouzet se k holým stěnám. Mají uklidňující účinek, který je mi ale vzhledem k předešlé probdělé noci dost na nic. Neodolala jsem a musela si ještě jednou pustit film Footloose, který jsem poprvé viděla v neděli. 
Příště si budu dělat čárky, kolikrát mi ukápla slina nad hlavním představitelem. Nebo to budu rovnou sledovat s kýblem. 

"Já mám geniální nápad!" plácnu se do čela uprostřed hodiny Zeměpisu a spolužačka se na mě se zájmem podívá. Už ani nenadskočila, na moje náhodné výkřiky už je zvyklá. 
"Dáme ve čtvrtek před sborovnu košťata se jmény učitelek!" zasměju se ďábelsky, ale nikdo se k mému smíchu nepřidá. 
   "Ne!" odmítnou mě všechny spolužačky a já se naštvaně posadím na parapet. Srabky. Sama tam ty košťata nestihnu natahat. 
"Nemám vás ráda a jdu o vás tweetnout!" vypláznu na ně jazyk a ony nade mnou jenom mávnou rukou. U tohohle bych si mohla taky začít dělat čárky, jak často to lidi v souvislosti se mnou dělají. 

"Ticho, já bych ráda odmaturovala!" okřikne mě už poněkolikáté spolužačka, okolo které obíhám s půjčenými berlemi a vyprávím u toho sprostý vtipy. Problém je, že stojíme hned před školou a jsou otevřený okna. Pche, jako by učitele snad zajímalo, že život je jako bonboniéra. Těm tlustým dlouho nevydrží.

"Jé Míšo!" dojde mi najednou, že jsem na ni tenhle vtip ještě nepoužila. 
"No?"
"Proč máš berle?!"

"Řekni mi vyjmenovaný slova po l!“ vybafne na mě kamarádčin mladší bráška nadšeně, protože z nich dneska dostal jedničku. 
"Uhm," zapátrám v paměti a spustím. 
"Slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, nachomýtnout se, Litomyšl..." zaseknu se, protože se to pískle rozesměje a dojde mi, že jsem smíchala dva různý seznamy dohromady. 
"No a co ty? Umíš všechny?" zeptám se a on přikývne. 
"Jo? I po z?" Kýv. 
"A b?" Kýv. 

"A t?" Kýv. Počkat... Následuje výbuch smíchu a slib, že tenhle kiks mi kamarádka nikdy nezapomene. Ale jinak chodím na gympl, jó? 


Jestli jste na tom náhodou stejně blbě jako já :D

Díky za přečtení :)

4 komentáře:

  1. Super článek :) Pobavila jsem se :)

    OdpovědětVymazat
  2. ten pocit s tými plagátmi veľmi dobre poznám :D pred minulým letom som mala polepenú celú stenu a to úplne brutálne. Tak že nebolo vidieť ani kúsok tej steny:D a keď som maľovala izbu tak som ich už s5 nedávala :D úplne inak to tu teraz vyzerá

    OdpovědětVymazat