Jak umřel Kája a já si zpívala Frozen...

Dnešní ráno opravdu stálo za to. Mě a mou sestru probudila babička slovy: "Kája umřel." A ticho. Pravá Drama Queen, potřebuje publikum, které jí věnuje stoprocentní pozornost. Nakonec se musela smířit pouze s dvacetiprocentní, ségra chrápala dál a já byla vzhůru jen tak napůl. V hlavě mi to ale jakž takž šrotovalo. Jaký znám Karly? 
Gott? Soused? Strejda?!
"Jakej Kája?" dostanu ze sebe nakonec a babička si povzdychne. 
"Naše tele," řekne teatrálně a já si přes hlavu přehodím peřinu. Tak tohle za ty otevřený oči fakt nestálo. 

"Víš kdo umřel?" vybafnu na kamarádku ve škole stejně jako babička ráno na mě. 
"Ne?" zeptá se, ale ani nezvedne hlavu od sešitu. Do háje, on byl úkol!

Písemka z chemie začíná v okamžiku, kdy máme povoleno otočit papíry. Ok, učila jsem se, mělo by to být v pohodě. První otázka. Vím odpověď. Hustý. Druhá otázka. Hmm, o tomhle jsem četla ve chvíli, kdy si v kuchyni ségra zpívala Love is an open door. 
Ale ne. 
Nemysli na to. 
Ne ne neee.... 
ALL MY LIFE HAS BEEN A SERIES OF DOORS IN MY FACE ne ne ne AND THEN SUDDENLY I BUMP INTO YOU.
A písemka je v háji, řeknu si, když se do toho začnu zamotávat a papír se promění v jeden velkej přeškrtanej nepořádek. Ale co, aspoň mám Olafa, co má rád vřelé objetí. 

"Čekal jsem, že to bude mít padesát procent z vás blbě, ale nakonec jsou vás tři čtvrtiny." 

Hláška dne, kterou prohlásil rozzářený profesor fyziky, když kontroloval naše domácí úkoly. Nad tím mým se zasmál nejvíc. Když nic, aspoň jsem mu zlepšila den, no ne?

Dnešní den skončil půlhodinovým povídáním si před školou a vyprávěním vtipů. Byla nám zima jako prase, ale kvůli dobrý společnosti člověk i palce na nohou oželí. 

Mimochodem - víte, proč mají slepé děti rády loupáčky? Takovou blbost ještě nečetly!

Ehm, dává to vůbec smysl? :DD Díky za přečtení! :)