"Kdybych ho umlátila už na začátku, dávno bych to měla odsezený..."

Touhle hláškou mě včera odrovnala teta. Koukala přitom na svého manžela a kroutila přitom hlavou. Když mě přešel záchvat smíchu (a že to trvalo), zamyslela jsem se nad všemi páry v naší rodině a zjistila, že jsou to docela exóti. Takže proč o tom nenapsat článek? :D

Nejvíc mě baví babička s dědou. Vydrželi spolu víc než 45 let a asi to mají už na doživotí. Nikdy mě ale nepřestane překvapovat, jak mezi nimi mohla vzniknout tak dokonalá symbióza. 
V momentně kdy babička začne na dědův vkus až moc mluvit (což je 24/7), v blízkosti jeho dosahu se vždy nachází dálkový ovladač na televizi, který ho odnese do sladkého neslyšení. Za těch let už ho použil tolikrát, že se díky pokročilé hluchotě ani nemusí namáhat pro něj natahovat. Jak jsem řekla, dokonalá symbióza.
Ale tak jednoduchý by to děda babičce přeci neudělal. Jeho celoživotní vášní jsou drobné čertovinky, kterými babičku pravidelně těší.
Mezi mé oblíbené patří jeho věčné vyhazování všeho, co najde na stole a co tam podle něj nepatří, klepání popela do květináčů (syntetické hnojivo no ne?), nebo namáčení závěsů do kýblu s mlíkem (long story short málem jsem umřela smíchy).
Mít možnost být ve vztahu ten "věčný trapič", možná by mě to i docela bavilo...

Pak tu máme middle-aged páry. Jsou spolu v rozmezí od 10 do 20 let, takže ještě nejsou v trapičské fázi, ale nějaká ta krizička už na ně taky dolehla. 

Třeba moji rodiče. Sedm let rozvedení. Ok, špatnej příklad. 

Tak teda již zmiňovaná tetička se strýčkem, kteří jsou spolu plus minus těch dvacet let (nepamatuju si ani den, kdy mám svátek, natož tohle). 
Buďme upřímní, strýček je tak trochu podpantoflák, takže z hlediska tety je jejich vztah dokonale harmonický a vyvážený. Počkat... z hlediska strejdy tedy vlastně taky...

Dlouho jsem přemýšlela nad typem vztahu, která má moje druhá teta se svým mužem. Pak jsem si vzpomněla na jednu z mnoha jejích prupovídek a myslím si, že jejich soužití dokonale shrnuje. Teta totiž "sdílí názor svého manžela, že..." 
Doplňte libovolnou otázku. Začátek odpovědi na ni bude vždy znít takto.

Nakonec jsem se trochu zamyslela nad složitými vztahy mých vrstevníků, které svoje jazykové problémy řeší pravidelně každé ráno na všemožných místech. 

Na zastávce autobusu. 
Na lavičkách okolo školy.
Na schodech před školou. 
V šatnách. 
Na chodbách školy. 
V aule. 
V jídelně. 
A i na místech, kam díky bohu moje oko nedohlédne...

A tak kdykoli tyhle bitvy jazyků vidím, skloním hlavu a tiše jim to přeji. Vždyť za pár let skončí jako ty páry z naší rodiny. Kdežto já to mám s mojí ledničkou jistý happily forever after. 

Ta dálka mě nutí podvádět ji každý noc s postelí...

Díky za přečtení, snad vám ten článek něco dal (*kašel*želedničkyjsounejlepší*kašel*)

Adios!