neděle 13. listopadu 2016

Jak jsem skončila ve hnoji, aneb...

já nemůžu být ve sračkách jen obrazně, já tam musím být i fyzicky!

Ten den začal celkově krásně. Už jenom fakt, že to bylo úterý, tudíž den hned po pondělí, tudíž den téměř stejně nesympatický jako pondělí, tudíž jsem měla náladu zabijte mě, nebo to udělám sama. Zabíjet jsem se nemusela, stačilo mít ten skvělý nápad, že se termohrnek v tašce přeci sám od sebe neotevře. Hm, ve chvíli, kdy jsem si v autobusu sedla vedle kamarádky, zachvátil mě na kolenou hřejivý pocit. Ten se téměř okamžitě změnil ve velice nepříjemný pocit typu: KAFE JE V HÁJI. 
Kafe nebylo ani tak v háji, jako vsáknuté v učebnicích a sešitech. A den pokračoval.

Po krátké úvaze v předešlý den jsem naznala, že vypracování úkolu do španělského jazyka nepovažuji za důležité vzhledem k neustálému vypracovávání všech maturitních otázek, které nám španělštinářka na hodiny zadává. Co se týká španělštiny, opravdu si nepamatuji, že bych se na domácí úkol někdy takhle vyloženě vykašlala. No nepsali jsme test na kontrolu domácího úkolu?

Místo toho jsem se učila genetické pojmy do biologie, ze které sice nebudu ani maturovat, ani ji studovat, ovšem naše učitelka má pocit, že všechny pojmy, mnohdy často vyučované až na vysoké škole, prostě musíme umět. Pár z nás skutečně bylo vyzkoušeno, doslova to byla "zkušební maturitka". Každému z nás dala pojem (ne z genetiky, ale z předešlých látek), který jsme měli čas si připravit a následně jsme ho měli odprezentovat u tabule. Se zkušební maturitou se trefila asi na dva lidi, kteří se této oblasti v budoucnu opravdu chtějí věnovat. Jinak vytáhla dva budoucí ekonomy, architektku, učitele zeměpisu a blbku (mě). A podle toho taky celá slavná zkušební maturita vypadala.

A pak jsem šla domů. Udělala jsem úkoly, něco málo se naučila a šla ven pomoct dědovi se starostí o krávu a prasata. Kráva se přes zábranu v podobě šály a čepice dostala až na kůži a povedlo se jí olíznout mi kus krku a ucho, díky moc. A když jsem vyhazovala kolečko hnoje, podjelo mi to na zledovatělém kusu kamene a já se jednou nohou zabořila do všudypřítomné močůvky. Konečně mě ten den něco rozesmálo. Řekla jsem si, že by z toho mohl být i fajn článek. Protože já nemůžu být ve sračkách jen obrazně, já tam musím být i fyzicky! 

Nebo si vzpomeňte na mě, jak jsem jen tak z nudy skončila ve hnoji

PS: Nestihla jsem svou přípravu v biologii odprezentovat před tabulí a jelikož jsem věděla, že následující hodinu biologie budu chybět, chtěla jsem se meiózu naučit na další hodinu, abych učitelce vytřela zrak. No neodchytla si mě v pátek, když hodinu nemáme, o velký přestávce na chodbě a nevyzkoušela mě? 

1 komentář:

  1. Kávy mi je líto. Ne osobně, protože ji shledávám hnusnou, ale z principu.
    Zkušební maturitky zní krásně. Tuším, že naše to taky brzo napadne...
    Lidé, co mermomocí v maturitním ročníku nutí své studenty učit se všechno, jsou hovada, protože sami neví ani střípek toho, co ti mladší, v tolika oborech.
    Hovno sem, hovno tam. Když už máš v občance u bydliště napsaný Vidlákopolis, musíš na to být hrdá. ;)
    ...a to je u všech čertů neférový, nečestný, nesportovní a hlavně proti školnímu řádu. Poslat do míst spjatých s předchozím řádkem!

    OdpovědětVymazat