Jsme super!

Nedávno jsme vedly s mou blogerskou kamarádkou rozhovor o tom, že jsme fakt super. Ok, ne úplně o tomhle, ale v podstatě to z naší konverzace vyplynulo. Řešily jsme totiž, jestli tohle všechno má vůbec cenu...

Ne, nechceme spáchat sebevraždu, protože se do čela nejmocnější země na západě dostal člověk, s jehož názory tak úplně nesouhlasíme (i když…), ani nejsme těhotné a otcové si nás neblokli na facebooku (vtipný, kdyby byl jen jeden), ani se nehroutíme kvůli nadcházející maturitě a přijímačkám na vysokou (ona maturuje až příští rok a já už se zhroutila). 

Důvod k naší polemizaci byl v podstatě prostý. Obě už nějakou dobu na internet sdílíme svoje žurnalistická díla, a ačkoli se obě čas od času těšíme nějaké odezvě (díky moc za ni), stále nám přijde, že… že je ta odezva na tu námahu, kterou na to vynakládáme… nedostatečná? (Sobci celého světa, spojte se!)

Nechápejte to špatně, nechceme zázraky, řešíme spíš to, že tuctový článek o podzimním outfitu, který neobsahuje nic víc, než tři fotky holčiny s oblečením, v jakém na ulici denně potkáváte dvanáct holek do tuctu, má v průměru tak o dvacet komentářů víc, než nějaký náš průměrný článek. A vzhledem k tomu, že my dvě píšeme víceméně články ze života, tak to znamená danou věc prožít a říct si: Hele, z toho by byl fajn článek, zformulovat to do čitelné a snad i trochu vtipné podoby, několikrát to po sobě přečíst, aby tam nakonec stejně nějaké chyby zůstaly a konečně to publikovat. Holčina se oblíkne, vyfotí a švihne to na internet.

Teď nenasazuji na holky, které outfitové články opravdu dělat umí, ale spíš na ty vážně odfláknuté články, které jsou ale pořád oblíbenější, než kvalitní článek o tom, jak Klárka polemizuje nad lidmi, kteří chodí do kina, nebo moje recenze na Anthropoid. 

Mám pocit, že lidem se prostě v poslední době nechce číst, nebo hůř, ani přemýšlet, a proto v žebříčku oblíbenosti vyhrávají kraviny typu 50 blbostí o mně, které jsou stejně tuctové, jako 50 blbostí o komkoli jiném. 

A věřte mi, z pohledu člověka, kterého psaní hrozně baví a je to jedna z jeho teoretických možností, jak se v budoucnu živit, je to něco tak neskutečně frustrujícího, že být jinak citově stavěná, možná mi tu a tam i ukápne slza. 

Ale já jinak citově stavěná bohužel nejsem, a proto se svými jednou dobrými a jindy horšími články budu dál snažit dobýt svět, zatímco se svět bude zuby nehty držet svého pásu cudnosti v podobě haulů, outfitů a unboxingů.

PS: Aby v tomhle článku nebyla opravdu ani chybička, posílala jsem ho Klárce na kontrolu.

Tak až se někdy budete cítit frustrovaní, vzpomeňte si na nás :D

Co si o tomhle tématu myslíte vy? Díky za přečtení.