Do třetice...?

Nesnáším ji. To jsem si asi před dvěma lety říkala pokaždé, když mi okomentovala video sdílené na stránkách pro to určené. Její připomínky byly stylisticky perfektní, gramaticky bez chyb a délkou nešly pod šest řádků. A já si je vždycky musela přečíst minimálně třikrát, abych jí mohla odpovědět něco podobně kousavého zaobalené ve stejně slušném vyjadřování a gramatické preciznosti. A pak... si mě prostě přidala do přátel. 

Teď by se hodilo pokračování typu: "A zjistily jsme, že jsme souzeny být kamarádky až za hrob a od té doby žijeme šťastně až do smrti." LOL, ne. Její první otázka byla, jestli nemám příbuzenstvo někde v Olomouci, čímž mě naprosto vykolejila. Taky jsem si myslela, že už chodí na vysokou, protože mluvila hrozně chytře a její profil mi hlásil, že je zasnoubená. LOL, ne. Tedy, zasnoubená je, ale je pouze o nějakých sedm měsíců starší než já. Člověk by si myslel, že mě bude motivovat a budu k ní vzhlížet, ale... LOL, ne. Ráda jsem si s ní jednou za čas napsala, ostatně byla živoucí důkaz, že na internetu člověk nepotkává jen samé úchyláky a podivíny, ale žádné obrovské kamarádství se mezi námi za nějaký rok a půl rozhodně nevytvořilo. 

Až jsem se jí před nějakou dobou svěřila s trably ohledně půjčení knížek na moji vysněnou vysokou školu. A ona bez zaváhání navrhla, že mi je půjčí v brněnské knihovně a doveze až k nám, do buranlandu. A od té doby postupně zjišťuji, že je vlastně tak trochu docela úplně skvělá...

Tenhle článek je vlastně tak trochu riskantní. Klárce ještě neskončila zkušební tříměsíční doba bavení (můj vynález - neupínat se na lidi první tři měsíce sbližování, dělá to pak neplechu). Končí jí asi za tři dny, tak jsem se rozhodla tenhle risk podstoupit. Ostatně, ona mi oznámila, že za tři dny budu stejně mrtvá (bolí mě v krku a ucho, fňuk).

Jedna z prvních věcí, o které jsme zjistily, že patří do našich společných zájmů, je hypochondrie. Jsou chvíle, kdy neděláme nic jiného, než že se vzájemně uklidňujeme, že opravdu nemůžeme mít nejrůznější exotické nemoci, když naše nejdelší cesta vedla do brněnských obchodů. Každopádně je důležité si umět ze svých nemůcek udělat i legraci...

Já: Strašně mě bolí v krku.
Klárka: To bude tumor. 

Krom toho milujeme seriál Četnické humoresky. A já vyslovila teorii, že kdo miluje Četnické humoresky, je dobrý člověk. (Ovšem, když je nemilujete, můžete být taky, ale pokud je nesnášíte, je váš osud předem zpečetěn.) Naše pátrání po místech, kde se natáčely, skončilo fiaskem, ale není všem dnům konec. 

Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že Klárka zastává stejný typ urážejícího a sarkastického humoru, jako já. Vždy mi připadala tak trochu jako Panna Marie... LOL, ne. 

Já: Natočila jsem to video trochu na křivo :(.
Klárka: Tak to tě určitě vezmou na školu. 

Klárka: Znám hodně holek co mají  hezký kozy a jsou dutý jak špejle od lízátka.

Já: Jsem happy jak tři grepy.
Klárka: Spíš citronky s tím, co máš pod tričkem, ne?

Já: Mám novej článek.
Klárka: Máš tam chyby.

Vsadím se, že i v tomhle článku najde miliony čárek poházených tak, jak se mi to zdálo vhodné. Tudíž špatně. 

A proč je v názvu do třetice? Protože už jsem za svůj krátký život poznala dvě super holky se jménem začínajícím na K. A s nimi to prostě nevyšlo. A jelikož já si svůj život jedu na nejrůznějších teoriích, naznala jsem, že to třetí káčko už vyjde. Nebo taky ne. A pak mi do života vejde další úžasnej človíček na K a já si budu užívat jeho přítomnost tak dlouho, jak to jen půjde. 

Tohle mi nedávno sdílela na profil. Nápodobně kámo, nápodobně :D

Máte ve svým životě někoho, díky komu jste si vyvinuli nějakou svou životní teorii? :D Díky za přečtení :)