Kráva a já

Ačkoli se to může zdát, tento článek nebude originálně pojatý sibling tag, nebo hlubokomyslná zpověď o mém vztahu k naší třídní učitelce. Ne, tento článek je o naší krávě. O úplně normálním, čtyřnohým sudokopytníkovi, s nímž jsem za posledních několik měsíců strávila mnoho láskyplných chvil. A můžu říct, že jsem pochopila, proč si občas lidé mezi sebou nadávají výrazem označující zrovna tohle zvířete. Protože naše kráva... je prostě kráva.

Abychom si to uvedli na pravou míru - já mám v naší domácnosti na starost psy a kočku, kráva vždy spadala do kompetence babičky a dědy. Na začátku prázdnin ale bábí přišla k úrazu, kvůli kterému jsme si musely šichty u krávy rozdělit já a sestra. Dnes sestra odjela na kolej, takže už je tahle radost jenom na mně. A já se proto každý večer při házení hnoje ptám... čím jsem si tuhle úžasnou příležitost plnou hádek s němou tváří zasloužila? 

Moje starost o ni začíná tím, že jí do napaječky donesu dva až tři kýble vody, podle toho jakou měla za den žízeň. Při vstupu ji pozdravím, na což ona odpoví symbolicky - otočí se ke mně zadkem. Občas také začne vykonávat potřebu, ale většinou si to nechá až na chvíli, kdy u ní stojím blíž. Při doplňování napaječky, která stojí hned u její hlavy, mi zpravidla olíže záda mikiny a občas k tomu vezme i culík. Každodenní workout tedy není jediným důvodem, proč si vlasy myji každý den. V okamžiku, kdy ji napaječku čistím, aby průtoku vody nic nebránilo, do mě ona trká tak, že kdyby měla rohy, tak já už dávno nemám oči. A někdy v tu chvíli začínají naše rozhovory... 

Já: Nestrkej do mě, ty huso!

Zabučí.

Já: Ty vole, vždyť spadnu, neříkají ti krávo?!

Víc zabučí.

Následuje čištění koryta od zbytku jídla z rána, k čemuž musím vlézt k ní do kotce. Není nic lepšího, než když vás několika metráková kráva přimáčkne ke zdi, abyste se nemohli ani pohnout. A když se rozhodne, že srandy bylo dost a nechá vás dojít až ke korytu, volně přejde k další zábavě typu: položím si hlavu na její záda, občas jí olíznu hlavu a obecně budu ta nejotravnější kráva na světě. Nejlepší je ale přeci jenom přetlačovaná, která zpravidla následuje. Já se zapírám celým svým tělem, zatímco ona používá jenom sílu své hlavy a stejně vyhraje. 

Při čistění podlahy pak ze zásady olizuje násadu vidlí nebo lopaty a obecně mi můj pobyt tam všeobecně znepříjemňuje. 

Já: Můžeš, prosím tě, uhnout a nežužlat tu lopatu?
Absolutní ignor.

Já: Já tě fláknu, ty kozo pitomá!

Absolutně absolutní ignor.

Já: /víc nahlas/ Fakt tě už fláknu!

Nikdy ji nefláknu. Prostě počkám až milostivě sama uhne. 

Já: No vidíš, že to spolu nakonec vždycky zvládneme.

Naštvaně zabučí. 

Já: Nápodobně. Taky si sobotní večer dokážu představit líp, než abych ho tady trávila s tebou. 

Dá mi ocasem přes pusu a vykoná potřebu na místo, odkud jsem právě odvezla hnůj. 

Fakt kráva. 

Jak říkám... Nápodobně

Jaká je nejotravnější činnost, se kterou musíte svým rodičům/prarodičům pomáhat vy? :D Díky za přečtení :)