Když je blbá hlava... je z toho aspoň hezký článek

Jednoho poklidného večera jsem dostala chuť na mléko. Došla jsem do lednice, nalila si trochu do hrnku a poté jsem zbytek mléka namísto do lednice uklidila do poličky mezi hrnky. Nakonec jsem spokojeně odešla zpátky do svého pokoje. Druhý den ráno máma zmateně hledala mléko v celé ledničce i kuchyni, aby to nakonec vzdala a otevřela poličku za účelem udělat si do hrnku čaj. A co jiného nenašla, než zkyslé mléko. A o čem jiném by tento článek měl být, než o tom, jak se mi pomalu ale jistě vykuřuje mozek z hlavy...

Začalo to nevinně. Ale to třeba i holocaust. První moment, kdy jsem se plácla do čela a řekla si, že už fakt magořím, se naskytl asi před měsícem v práci. Zákazník mě poprosil o brčko, ale já mu rozuměla péčko. Zírala jsem na něj jako by byl to největší prase na světě. 

Taky jsem si nedávno koupila nový fotoaparát. Z jistých důvodů, které si už ani nepamatuji, jsem vyžadovala, aby na objektivu byl i formát 35 mm, který ale na mém nebyl. Vyšlápla jsem si proto do obchodu podívat se, kolik stojí objektivy náhradní. Ten den jsem ještě žádný nekoupila, ale chystala jsem se na to. Pak jsem se podívala na svůj stávající objektiv... a požadovaný formát na něm byl. 

Nedávno jsem také měla opravdu zajímavý rozhovor se svou babičkou. Nakrmila jsem naše psy a šla jí proto oznámit, že tuto starost může už pustit z hlavy.
Já: "Babi, psi jsou nakrájený, jo?"
Babička: "Co?!"
Já: "Říkám, že jsem nakrájela psy, tak už je prosím nekrájej, jo?"
Babička: "Cože?!"
Já: "NAKRMENÝ, TI PSI JSOU NAKRMENÝ PROKRISTA!"
A pak jsem byla ještě naštvaná, že mě neposlouchá...

Také mě jednou sestra poslal do spíže ve sklepě, kde máme schovanou zeleninu ze skleníku. Chtěla po mně okurky. Já se asi pětkrát ujistila, že mám jít až do sklepa a ne k babičce, která ve své spíži také schovává zeleninu. Když na mě popáté zařvala, že mám jít vážně do sklepa, zvedla jsem se a šla. Došla jsem k babičce do spíže, chvilku hledala nepřítomné okurky, a pak bez mrknutí oka vystoupala zase nahoru. Doteď nevím, co se mi v této chvilce zatmění honilo hlavou. 

A teď něco trochu hodně TMI. Stalo se vám(holky) někdy, že jste sice zaregistrovaly příchod "vašich dnů", ale nějak zapomněly provést patřičné kroky a ze záchodu vyšly bez vložky/tamponu/opilýho jednorožce/whatever? Protože... Hm... Mně ano :D

Říká se, že bude hůř... Prosím... Už ne!

Taky máte občas pocit, že vám hrabe? Na mě nemáte, co? :D Díky za přečtení :)