Je to nebezpečné hned z několika důvodů. A případné těhotenství je vlastně ten nejlepší možný výsledek, jaký se vám může přihodit. Protože to, co se stalo mně, vážně zažít nechcete.
Tak jsme se v sobotu vydali na krásnou romantickou procházku, na jejímž konci mi byl slíben výhled na středověký hrad, což si moje dušička ovlivněná českými pohádkami prostě nemohla nechat ujít. V průběhu procházky jsem ale naznala, že se mě moje drahá polovička snaží zabít. A dělá to vskutku originálními způsoby.
První fáze bylo zdolání kopce pod úhlem 70°. Ačkoli jsem víceméně sportovní nadšenec, který každý den zvládá hodinový workout a narodil se s kolem pod zadkem, hned tato fáze mi dala docela zabrat. Ono s námahovým astmatem a vzduchem hustým tak, že by se dal krájet, to skutečně nebyla procházka růžovým sadem. Jeho první pokus o moji vraždu nevydařen.
Další věc byl jeho světoborný objev trávy vysoké až po pás. Tvrzení: "Normálně tu nebývá" (aka na podzim, když tudy naposledy šel), jsem přešla mlčením a naznala jsem, že argumentovat něčím tak hloupým jako: "Je skoro léto!" by bylo zbytečně ostré. Každopádně jsme ze sebe po každém přebrodění louky sklepávali klíšťata.
Já jich měla devět. Druhý pokus o moji vraždu nevydařen.
U zvířátek ještě chvilku zůstaneme. Někde v polovině cesty mi oznámil, ať dávám pozor pod nohy, že se pohybujeme v oblasti, kde není neobvyklé narazit na zmije. V tu chvíli jsem vážně uvažovala, že zabiju já jeho. Nicméně, třetí pokus o moji vraždu nevydařen.
V okamžiku, kdy jsem kategoricky odmítla plavat polem plné řepky a donutila ho tak hledat jinou alternativu, vesele to využil k dalšímu pokusu o vraždu. Ono plavat v kopřivách dlouhých po kolena totiž taky není dvakrát příjemné. Tím spíš v případě, že moře kopřiv se volně přelévalo do záplavy ostrého maliní, což zanechalo na mých pažích známky viditelné ještě dnes. Každopádně i čtvrtý a pátý pokus o moji vraždu nevydařen.
To ho asi naštvalo. Vzal na mě těžší kalibr.
Protože proč procházku neukončit zkratkou vedoucí přes ohradu plnou krav, které si brání svá telata vlastním tělem a vůbec se netváří nadšeně, že si v jejich blízkosti spokojeně špacírujeme?!
Je to sice dál, ale zato horší cesta, huh?
Trochu se bojím, co na mě vymyslí příště, protože šestý pokus o moji vraždu nevydařen.
Nakonec jsem taky viděla slíbený hrad. Tedy, kousek střechy prosvítající mezi hromadou zeleně. "Normálně to tu nebývá."
A pak jsme došli domů. A já si sháním osobu ochotnou poskytnout mi alibi. Protože ho musím stihnout oddělat dřív, než se to povede jemu.
A nikam dál s ním NEJDU
Asi je blbost se ptát, jestli se vás vaše drahá polovička taky občas snaží zabít. Každopádně, díky za přečtení :D
Žádné komentáře:
Okomentovat