Zasněně se koukám na plakát baletky a představuji si, jak na fotografii místo ní v opeře tančím já. Měl bych na sobě světle modrý trikot, který by ladil s mojí pastelově žlutou barvou a třeba by si mě časem všiml nějaký jiný baleťák, zamiloval by se do mě, a my žili šťastně až do smrti. Najednou se prudce otevřou dveře.
"Tak a jedem na vodák," uslyším v dálce, v potemnělé garáži se rozsvítí světlo a dovnitř vstoupí můj majitel. Ne, hlavně ať nevezme mě, proboha!
"Tenhle je hezkej, ten bude dobrej pro holky," slyším a cítím, jak mě táhne z mého oblíbeného místečka pod plakátem Labutího jezera.
Neeeeeeee! Nikdo moje naříkání neslyší a já odjíždím na dvoutýdenní očistec na Vltavu.
"Ten nechci, ten je hnusnej," slyším hned první den ráno a ačkoli mě poznámka poďobaného puberťáka urazí, oddechnu si. Nápodobně, mladej, pomyslím si a dál si pochrupkávám na nákladním přívěsu. Takhle by to mohlo probíhat celý týden.
Další den už takové štěstí nemám a vybere si mě rozklepaná hnědovláska, která očividně kajak nikdy neviděla ani z dálky. Jak chce. Jáááák chce.
V okamžiku, kdy se moje dno dotkne špinavé vody v řece, oklepu se tak, že moje parazitka vyjekne a málem spadne do vody. LOL, tak tohle bude ještě zábava, pomyslím si a udělám svoji první piruetu, o které sním od dne, kdy jsem poprvé viděl plakát s baletkou. Parazitku se nepodaří mě zastavit, a tak do první zastávky, která je jenom o pár metrů dál než místo vyjetí, stihnu udělat otáčky ještě tři.
"Ty hajzle jeden," nadává mi potichu, aby to nikdo neslyšel, a ačkoli dělá všechno, co jí instruktoři radí, já si dál jedu svůj baleťáckej styl a do prvního jezu se mi jich povede více než dvacet. Nejvíc mi jdou piruety doleva, a když se mi povede stočit se tak i v jezu a jedu s parazitkou bokem, nadšeně čekám, až se přetočíme. Svině ale nechá pádlo ve vodě a vyjede z jezu suchá. Nenávidím ji. Zkusím to na druhém jezu.
"Na tomhle jezu se držte vlevo. Vpravo jsou vlny, které vás převrhnou," oznámí všem účastníkům vodáku instruktor před druhým jezem a moje parazitka se na mě ušklíbne.
"Tak teď si užij to svoje věčný točení se vlevo, sráči," řekne posměšně, ale neví, že na mě nevyzraje. A just to vezmu doprava! Rozhodnu se tak na poslední chvíli a tak se na pravou stranu natočím až v polovině jezu. To ale stačí k tomu, aby nás strhly ty největší vlny a instruktoři na parazitku začali řvát, ať okamžitě pádluje. Pádluje, ovšem v takových peřejích se pádluje poměrně špatně.
Když si ale uvědomím, že jsme se z jezu opět dostaly bez újmy a jeden z instruktorů na parazitku ještě zařval slova pochvaly, málem mě klepne. Zítra už ji nechci ani vidět.
Ona mě taky ne, další den si vybere mého kamaráda, který se se mnou o baletu často baví. Dohoda je jasná. Otrávit ji stovkami otoček a následně ji utopit v Lyře.
"Povedlo se?" vyhrknu nedočkavě, když se můj modrý kámoš vrátí z dnešní plavby.
"Otoček se mi nepovedlo ani zdaleka tolik, kolik tobě. A Lyru zvládla, protože zase dělala, co na ni řvali instruktoři. Ale na začátku jsem využil toho, že do nás někdo ťukl a proud nás strhl na větve. Má poškrábaný ruce."
"To je málo," zavrtím nad ním sedátkem a on pokrčí úchyty.
Jaké je ale moje překvapení, když zjistím, že parazitka se další den veze na lodi pro dva. Že by to vzdala?
Nevzdala, jen odpočívala, a v pátek zase nasedla na kajak. Tentokrát si vybrala zelený, který se našich škodolibých konverzací nikdy neúčastnil, ale ráno jsme se ho v rychlosti rozhodli zasvětit.
"Vyklop ji!" zavolal jsem na něj chvilku před tím, než si ho odtáhla.
"Naserte si!" odpověděl nám a parazitka tak podle všeho zažila nejlepší den na kajaku, jaký si mohla přát. Doufám, že už ji nikdy neuvidím a co nejdřív se zase vrátím do potemnělé garáže s plakátem Labutího jezera na zdi...
Snad se vám moje pohádka o teplém kajaku líbila :D Díky za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat