Špeky učitelů: Fyzikář s vakuem pod košilí

Prvních pár let jsem se v jeho hodinách zabývala myšlenkou, proč má pod košilí tu vzduchovou bublinu, jež mu vytvářela nehezky vypadající hrbol. Časem mi došlo, že nehezky vypadající hrbol by nezmizel pouhým zastrčením košile (ale kdyby se dotyčný narovnal a začal třeba běhat, něco by se s tím dělat dalo), a tak jsem se musela přeorientovat na jinou zábavu. Počítám, kolikrát nade mnou za jednu vyučovací hodinu protočí očima. Za ty roky už jsem na šestimístném číslu. A on je se mnou na pokraji sil.

Nedávno jsem naznala, že to vlastně dělám kvůli němu. Prodlužuji mu svými hloupými dotazy život, protože nad nikým jiným ve třídě se nešklíbí tak často, jako nade mnou...

Učitel: "A ten bod, který hledáme je...?"

Já /se náhle proberu a mám pocit, že rozumím fyzice, proto nahlas zařvu/: "O!"

Učitel /oči v sloup/: "Ale néé.."

Učitel /vidí mě a kamarádku, jak něco horečně řešíme/: "Nad čím zas přemýšlíte?"

Já /už nevím, co jsme řešily, ale rozhodně to nebyla fyzika/: "My nepřemýšlíme, pane profesore."

Stojím u tabule a snažím se vypočítat příklad, ačkoli vůbec netuším jak.

Učitel /si povzdechne/: "Co máš z matiky?"

Já /v tu dobu jsem si průměr držela překvapivě na 1,4/: "No... jedničku..."

Učitel /vypadá, že se o něj pokouší infarkt/: "Cože?!?"

Zírám na jeho prezentaci, kterou stáhl na slovenském webu.

Učitel /mě vidí a povzdechne si/: "Co zas nemůžeš přeložit?!"

A kapitola sama pro sebe jsou i zkoušení...

Učitel: "A jaký můžou být ještě zdroje energie?"

Už nemám ani tucha a všechno tahám až z paty.

Učitel nenápadně mrkne na světlo a na mě. Na světlo a na mě. Na světlo...

Já: "Světelný?!"

Učitel /se mi zoufale snaží napovědět, abych už od tý tabule vypadla/: "Co máš, když vytáhneš řepu ze země?"

Já /jsem totálně vyděšená, pač netuším, kam tím zase míří/: "Řepu..?"

Učitel /protočí oči až do Austrálie/: "Ale v zemi!"

Já: "Díru...?"

Učitel: "No! Takže v elektronu jsou...?"

Já /pot mi vzniká i v koutech těla, o kterých jsem nevěděla, že tam vůbec vznikat může/: "Elektronový díry?"

Učitel /zkoušení je u konce, mluvili jsme o motorech a já docela tušila/: "A jaký máte doma auto?"

Já /cítím zradu/: "Šedý.."

Učitel /jeho oči udělají trojité salto vzad/: "Má čtyři kola a volant viď, jdi prosím tě."

A jeho mnemotechnické pomůcky typu:

Učitel: "Do cívky jde nejdřív napětí, pak proud. Existuje slovo, které charakterizuje napětí a proud. Změňte v cívce jedno písmeno a to slovo získáte."

Celá třída zpozorní a začne přemýšlet nad největšíma prasárnama. 

Celá třída na nic nepřijde. 

Celá třída je později zklamaná, jelikož hledané slovo je dívka. 

Tento článek na počest jednoho z mých nejoblíbenějších učitelů musím zakončit citací jeho samého:

"Vaše definice v písemkách jsou přesnou kopií definicí na Wikipedii. Měli byste vědět, že pokud doslova citujete, máte také uvést zdroj!"

Ten náš to klidně udělá za nás...

Taky vás učí nějaký podobný zlatíčko? Díky za přečtení :)