Tak asi takhle komplikovaný vztah mám s jednou ze svých nejlepších kamarádek. Teda myslím. Myslím, že je to jedna z mých nejlepších kamarádek, ne že máme tak komplikovaný vztah. To totiž vážně máme. A občas je to s ní na tři facky. Židlí. Vyrobenou z oceli...
Někdy si říkám, že kdyby Míšu (krycí jméno, ve skutečnosti se jmenuje Michaela) její mamka neposadila první den školy vedle mě a ona na mou otázku, jak se jmenuje neodpověděla epicky: "Já nevím," nikdy by z nás kamarádky nebyly.
V podstatě jsme každá jiná a přitom jsme vlastně úplně stejný. Jako malé jsme byly obě dvě skrytí hypochondři (až na to, že moje máma to moje simulování většinou prokoukla), jako starší jsme si procházely opravdu šílenou pubertou, na kterou dnes máme jen ty hrozné a ještě horší vzpomínky (až na to, že ona na rozdíl ode mě nevypadala jako obludka, takže její pubertální šílení kluci ještě dokázali překousnout) a teď, jako téměř dospělé a za rok maturující osoby se po krátkém rozpojení našich cest opět společně prokousáváme životem. A tentokrát navždy? Who knows...
Na to, jak se většinu času dušujeme, že se nenávidíme, jsme to spolu vlastně vydržely docela dlouho. A na to, jak se dušujeme, že jsme nejlepší kamarádky (
První z nich byla kvůli tomu mému. Bylo nám dvanáct a já přešla na gympl. A jelikož je gympl rodu mužského, dávám mu to za vinu. Nebavily jsme se pár měsíců.
Další z nich byla už zaviněna námi oběma. Kluk. Krycí jméno vodní tvor. Myslím, že se líbil mně a ona se líbila jemu, ale nechtěla s ním nic mít, protože se líbil mně. Stejně jsme se pohádaly. Dalších pár měsíců v čudu.
Třetí hádka byla překvapivě kvůli tomu samému vodnímu tvorovi. Nectily jsme pravidlo neřešit minulost. Myslím. Líbil se mi ale moment, kdy jsme se dali opět do kupy - napsala, protože nastoupila na střední a potřebovala si postěžovat, jak jsou tam všichni divní.
A poslední odmlka nastala před více než rokem a trvala do začátku tohoto měsíce. Důvod? Zase kluk. Žádná hádka, prostě jsme si jednoho dne přestaly psát a pak zase začaly. Napsala hned poté, co se rozešli. Moje reakce: Jestli ti to pomůže, já ztratila brejle.
Pak dlouho nic, Dlouho, dlouho nic. A teď zas jedeme konverzace all day, all night.
A poučení? Nebuďte smutný, když se vám z okolí vytratí kamarádka. Jestli vás má ráda, tak se vrátí. Jednou, dvakrát, pětkrát... a pak ji budete mít na krku už do konce života.
Důkaz. A její reakce? Zobrazeno...
Máte ve svém okolí taky kamaráda, o kterém víte, že jste s ním uvězněni do konce svého života? Díky za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat