Ze soudku zasměj se sám

Nedávno mi byl několikrát pochválen smysl pro humor, což mě přivedlo k zamyšlení, jestli jsem opravdu tak vtipná, nebo je dotyčný chválitel divnej. Došla jsem k názoru, že je divnej, tudíž se zřejmě zařadí do bandy mých divných kamarádů, ale taky mě napadlo některé své vtípky ze soudku zasměj se sám za poslední dobu sepsat a trochu uklidnit vaše občasné myšlenky, že jste retardovaní. Protože na mě fakt nemáte...

Ačkoliv se to může zdát divné, vážně nemám ráda první duben. Ten den mi totiž nikdo nic nevěří, i když já si z lidí dělám mnohem raději srandu přes celý rok a na Apríla odpočívám. Výhodu to datum má jenom v tom, že mám své případné vtípky čím ospravedlnit. Proto mě velice zklamalo zjištění, že datum 1.4. letos připadlo na sobotu a já kvůli tomu neměla pro své školní čertovinky to pravé zázemí. To mě ale nezastavilo v tom, zahrát si hned v pondělí 27.3. na nástěnkového šotka a vyměnit našemu panu zástupci jeho každotýdenní motivační citát za... trochu méně motivační citát, který ale některé kolemjdoucí pobavil. Ono číst místo Aristotela najednou: 

"Nežijete svůj život naplno, pokud nečůráte ve sprše."

Je asi trochu šok. Šok to byl ale taky pro mě, když se citát kromě pár uchichtnutí nedočkal žádné odezvy a během pár hodin z nástěnky zmizel. Byla jsem z toho v těžké depresi. 

To páteční nástěnkové šotkovství se mi vydařilo mnohem lépe. Ono pověsit na vstupní dveře ceduli: "Dnes nečipovat! Vyčkejte, dveře se otevřou." A pak chodit nenápadně kolem a vidět ty davy lidí, které tupě zírají skrz skleněnou výplň a čekají, až se dveře nějakým zázrakem opravdu otevřou, to je pohled pro bohy retardy se stejným smyslem pro humor, jako mám já. Obzvlášť v momentě když si uvědomíte, kolik lidí si ráno nečiplo a učitelé jim ve složitém elektronickém sytému museli odstraňovat údajnou absenci. 

Můj záverečný rozlučkový vtípek měl být proveden 28.4., v den našeho posledního zvonění a dva dny před pálením čarodějnic. Naznala jsem, že roznést před kabinety některých učitelek košťata s lístky: "Šťastnou cestu do Salemu," nebo "Jste volná, leťte," by bylo docela zajímavé, ovšem plán padl z důvodu nedostatku mého času a nedostatku odvahy mých potencionálních pomocníčků. Tak jindy, srabi. 

V závěru článku o mém zvláštním smyslu pro humor bych ráda demonstrovala svou oblibu ve slovních hříčkách a jiných podivnostech. Na jednu slovní hříčku mě nedávno navedl kamarád a já ji s menší obměnou, aby byla pochopena i doma, přednesla před babičkou a mámou. Dopadlo to následovně. 

Já: Hele, víte jak se musíte cítit, když obejmete Jiřího Suchýho? (pro neznalé: divadlo Semafor atd.)

Máma: Ne...

Já: V suchu. /následuje můj spokojený chichot, protože mi to vážně přišlo vtipné/

Doma se moje slovní hříčka ale nedočkala patřičného uznání, nikdo se nezasmál a ještě to následovně okomentovaly:

Babička: Já ho nemám ráda toho Suchýho, má divnej smysl pro humor. 

Mamka: Asi jako naše Terezka...

Proto jsem se rozhodla svoje humorné nadání sdílet někde jinde. S kamarádem jsme řešili autoritu našich učitelů a došli jsme až k poněkud benevolentnímu přístupu jednoho zeměpisáře. 

Kamarád: U něj prostě nejde nepodvádět.

Já: Hej, tím se asi řídila i jeho žena. 

Tolik tlemících se smajlíků mi v chatu už hodně dlouho nikdo neposlal...

A nakonec ještě naše diskuze s kamarádkou o ponožkách náhodných kolemjdoucích ve škole. 

Kamarádka: Ten měl pěkný ponožky, že jo? 

Já: Jo no, duhový. Myslíš, že jsou teplý? 

Důležité ale také je, umět si udělat srandu sama ze sebe. 

Kamarádka: Ty máš boží prsa, ty se tak fajn objímáš. 

Já: 2/3 z toho je molitan a taky jsem se právě nadechla, ale díky. 

Když si to po sobě čtu, tak musím uznat, že bavit se se mnou vyžaduje hodně odvahy a trpělivosti, měla bych všem svým blízkým poslat dárkový koš plný svědícího prášku a Jelly Beans s příchutí vosku do uší. Tímto jim děkuji, že všechny moje šílenosti zatím zvládají a slibuji... neslibuji, tohle se už asi nezmění, sorry jako. 

Máte ve svém okolí podobnou existenci? Jestli ne tak buďte rádi, ale jestli jo tak ještě víc. Ona je s námi prý občas docela sranda... Díky za přečtení :)