Začátky byly krušné. Ačkoli jsem měla z pravidelného mytí vlasy vysušené a poškozené, proti nedostatku šamponu se bránily silným maštěním, kterého se šlo zbavit jen častým a dlouhým vyčesáváním, nebo ho skrýt nošením culíků a copů. To mi v parném červenci nedělalo problém. A jelikož jsem celý první měsíc prázdnin strávila v práci, kde nebylo koho oslňovat, být za culíkovou královnu mi vlastně ani tolik nevadilo.
Problém ale nastal kdykoli jsem cop chtěla vyrobit. Sama to neumím, takže mé kroky směřovaly přímo k mámě. A je vážně
Proto jsem slavnou metodu no poo v tu dobu přejmenovala na to poo - k posrání /v aj to není tak vulgární, ale k pokakání zas není tak výstižné/. A naznala jsem, že jestli celá tahle věc bude k hovnu, metodu přejmenuji ještě jednou na for poo.
Okolo třetího týdnu si ale moje vlasy uvědomily, že vztekat se nemá cenu a mastnota začala pomalu ale jistě mizet. Byla jsem nadšená. Vítězství bylo na mé straně! Proto jsem podlehla přemlouvání kamarádky a rozhodla se zkusit vlasy umýt směsí žitné mouky a vody. Když jsem to lepidlo napatlala na vlasy, naznala jsem, že to byl blbej nápad. Po jeho smytí /které bylo k mému překvapení naprosto bezproblémové/ jsem ale zjistila, že vlasy jsou jemnější na dotek, skvěle se rozčesávají a lesknou se /zní to jak reklama, ale ať se propadnu do západního Německa, jestli kecám/. Tohle lepidlo si tím pádem na vlasy patlám tak dvakrát do týdne a jinak se po cvičení uchyluji k čisté vodě. A světe div se, ono to jde!
A tak jsem se nevědomky vrhla na jeden z největších trendů doby ve snaze zachránit svoje vlasy. A ačkoli nedělám osvětu ohledně ekologického dopadu šamponu na naši zemi, ani všude nehlásám, jak si jedu na přírodní vlně, musím uznat, že tahle metoda v mém případě rozhodně funguje.
Další výhoda - tohle už mě fakt netrápí
Používáte taky nějakou přírodní metodu, o které když se někde zmíníte, lidi na vás koukají, jako byste spadli z višně? Děkuji za přečtení! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat