"Každej si zaslouží druhou šanci na život," položím ho vedle sebe a podívám se na hodiny, abych věděla, kdy bude přestávka a já ho budu moct odnést na trávu za třídící linku. Bude tu se mnou muset vydržet celých 45 minut.
Hlemýžď bez pohnutí leží na plácku vedle mě a já se po chvilce lítého boje mého podvědomí nad dvěma alternativami na jméno rozhoduji, že se bude jmenovat Emil. Jméno Šnek mi nepřišlo dost originální.
Emil se po chvilce probere a začne vystrkovat růžky. Tuším, že se bude chtít po plácku trochu rozhlídnout, a tak z jeho okolí odstraním přebytečný nepořádek, aby se na něj nenalepily kuličky polystyrenu, nebo ještě něco horšího. Záhy ale zjistím, že Emil má sebevražedné sklony a vždycky si to nejkratší cestou zamíří k okraji plácku za kterým se nachází už jen díra, do které se hází vytříděné igelity.
"Tak to teda ne, kámo," oznámím mu když chce už potřetí spáchat harakiri a vrátím ho zpět doprostřed bezpečné plošinky. Emil se záhy vzepne na zadní část svojí skluzné plochy a vztekle hýbe růžky na hlavě. Asi se naštval.
"Ty vole klid, dělám to pro tvoje dobro!" snažím se ho uklidnit a on se skutečně po chvíli vrátí do původního stavu. Až když poodjede z původního místa, dojde mi, o co mu šlo. Moje věčné posouvání jeho osoby ho naštvalo tak, že mi odkládací plátek ozdobil svým výkalem.
"Hajzle," otituluju ho a naschvál ho zase posunu zpátky, aby neskončil na zemi v hromadě plastů. Emil se ještě chvilku snaží o únik, ale nakonec to vzdá a celý se schová ve své ulitě. Zbývá mu ještě 20 minut, tak ať se klidně prospí.
Po chvilce mi spolubrigádnice podá přes odkládací plácek pytel s flaškama a já ho stihnu jen tak tak zachytit, aby mého nového kamaráda nerozdrtil.
"Bacha!" napomenu ji a ukážu na spícího Emila.
"Jé!" usměje se ona a chce si ho vzít do ruky. Pás ale pořád jede, není na to čas a musí se třídit. A vůbec, Emil je můj kamarád, ať si pochová tu mrtvou krysu, která tady před chvílí jela, na tu si nároky nedělám.
"Pauza!" zařve šéfová a já rychle chytnu Emila a utíkám s ním za budovu na plac s trávou, který vede až do lesa. Tady mu bude líp než mezi odpadky. Ještě si ho vyfotím a pak mu zamávám. Buď furt spí, nebo je na mě naštvaný, každopádně je na světě o jednoho zachráněného hlemýždě víc.
S láskou na něj budu vzpomínat...
Taky jste si někde na brigádě našli kamaráda, na kterého celý život nezapomenete? :D Díky za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat