Je pozdní večer, první Máj...

...dělám si prdel. Je odpoledne a je prosinec, cha. LOL.

Krátké video s tímto obsahem má můj milý na svém Instagramu. Občas na to video kliknu a říkám si... Proč já s tím retardem chodím?

Odpověď je jednoduchá. S nikým jiným bych zřejmě nezažila tolik absurdních a rádoby romantických věcí, jako s tímhle blonďatým pakem.

Epicky jsem zkazila už to, když mě poprvé chytl za ruku. Můj chladný pohled na naše spojené ruce a cynický komentář: "Technicky vzato na mě právě přenášíš miliony bakterií, ale klidně pokračuj." ho skutečně dostalo. 

A když mě chtěl obejmout? Oznámila jsem mu, že se nacházím v perfektní pozici na to, abych mu mohla dát ale parádní hlavičku do čela. 

Obejmutí pokus číslo dvě? 
Já: "Nefuň mi na brejle!"
On: "Tak se mi neopírej o nos!" 

A obejmutí napotřetí? 
Ukradl mi z boku tašky láhev, aby se mohl napít!

Kažení romantiky level já:
On v chatu: "Jsi první, která fakt zamotala hlavu mě."
Já: "*mně"

On mi ale v neromantičnosti úspěšně šlape na paty:
On: "Když zíváš, křupe ti čelist."

Nikdy mě ale neomrzí narážky na jeho poněkud chudší pokrývku hlavy ve chvílích, kdy mu do očí lítají moje vlasy.
Já: "To nemáš, tak si to aspoň chvíli užij."
On: "No dovol, mně přeci vlasy taky lítaj."
Já: "Já vím, do všech koutů."

Občas se ale snaží chovat jako gentleman. Když to zkoušel naposledy, chtěl otevřít dveře na opačnou stranu a narazil do nich. 

A naše dvojsmysly? O těch radši až jindy...

Hm.. Tohle bych udělala já jemu :'D

Máte ve svém životě nějakého podobného retarda? Děkuji za přečtení :)