Pátek třináctého? Ne, pondělí šestnáctého!

"Díky!" mrkne na mě ďábel a já mu zamávám. Nemusí děkovat, udělala jsem to ráda. 
"Až zas budeš potřebovat někoho obětovat, zavolej mi," ujistím ho a odejdu pár kroků od obrovského záchodu, což je jediná věc v tomhle sídle, ze které se mi dělá docela špatně.
"Určitě, měj se," usměje se na mě ta obrovská obluda a zmizí i s mrtvým člověkem, kterého jsem mu obětovala.

To byl debilní sen, pomyslím si, když rozlepím oči a natáhnu se pro mobil. Budík ještě nezvonil, snad jsem se nevzbudila minutu před jeho spuštěním. 
   "Do prdele!" zařvu, když uvidím čas, jemuž nejprve nemůžu ani uvěřit. Jsem zvyklá vstávat v 7:10 a stíhat kvůli tomu autobus za běhu a na poslední chvíli, ale 7:37 - to je jinej level. 
Pomalu vylezu z postele a rozhlídnu se po pokoji. To je kravina, musí bejt neděle, nebo se mi to jen zdá, nemohla jsem tak šíleně zaspat. 
Slyším v dolním patře bábí, která něco hlasitě vykládá. Ta by mě přeci vzbudila. Když otevřu dveře a zavolám na ni, začne řvát, že se nemám jak dostat do školy. Jo to já vím taky. Ajo. JÁ SE NEMÁM JAK DOSTAT DO ŠKOLY. 

"Já tě hodím traktorem, ale dělej!" zavolá na mě zespodu děda a já protočím oči. Ve školním oblečení se budu kodrcat do města traktorem, super.

V tu chvíli mi konečně dojde, že jsem zaspala a mám přibližně dvacet minut na to dostat se do školy, aby se to obešlo bez omluvenky, a začnu lítat jak šílená. Ségra se mezitím vzbudila a momentálně si na své posteli odpykává slušný záchvat smíchu. 

"Se mi netlem, jsi mě nemohla vzbudit?!" obořím se na ni a ona ve svém záchvatu na chvíli přestane. 
"Vždyť jsi byla vzhůru! Mluvila jsi ráno s babí na chodbě, že už vstáváš! Pak jsi zalezla zpátky do postele a mlelas něco o satanovi." 
"Ajo," vzpomenu si na sen ale o rozmluvě s bábí nemám v hlavě ani památku. Ten čert mi byl dlužnej. 

Tak co všechno potřebuju. Tužku na obočí, čočky, snídani... Cpu všechno do batohu, protože vím, že nemám nic jiného šanci stihnout. Jednou rukou si nepřítomně pročesávám vlasy a tou druhou cpu do penálu kartáček na zuby. Najednou se zaseknu a kartáček hodím zpět do poličky, kam patří. 
Blbá, jsem fakt blbá. 

Ústní vodu vyplivnu napůl do umyvadla a napůl na mikinu, při odchodu narazím do otevřených dveří skříňky a při obouvání chvilku přemýšlím, jak se vlastně zavazují boty. 

Až v okamžiku, kdy usednu vedle dědy do traktoru, si konečně oddechnu. Ne na dlouho, do traktoru přes noc zatékalo a já si díky tomu sedla na krásně promočenou sedačku. 
Bezva, dnešní ráno graduje, co přijde dál?

Do své lavice dosednu deset sekund před zvoněním s dvěma mokrýma fleky na zadku. Okamžitě vstupuje do třídy i učitelka s příslibem "malého" diktátku na probuzení. Nenávidím pondělky. 

Jo no. Ale dneska ještě navíc i s mokrým zadkem.

A jaké bylo vaše pondělí šestnáctého?