Noc jako z hororu

Znáte takové ty noci, kdy jste příjemně unavení, zalehnete do postele, přečtete si před spaním jednu kapitolu knížky, zavrtáte se do peřin a spokojeně usnete? Já taky, zrovna takové štěstí mě potkalo včera večer. Bohužel ale netrvalo moc dlouho...

Moje sladké snění (zdálo se mi, že jsem měla ročního brášku OMG) přerušila v jednu v noci moje úžasná sestra. V poněkud rozjařeném stavu se vracela z koncertů Chinaski tak, že to kromě mě pravděpodobně slyšeli i sousedi z blízkého okolí. 

Když hlasitě vystoupala po schodech nahoru stylem, který mi navazoval pocit, že s sebou táhne půltunový náklad a na každý schod ho úspěšně hází, vstoupila do pokoje a za hlasité konverzace s mámou spokojeně rozsvítila světla. Napůl ještě v polospánku jsem se rozhodla i tohle její počínání v rámci zachování dobrého sourozeneckého vztahu ignorovat a snažila jsem se vrátit zpět ke svému plešatému bráškovi, který si v mém snu hrál s plastovým traktůrkem. 

V okamžiku, kdy mě moje opilá sestra chytla za ruku a jala se mně ukazovat podepsanou fotku z koncertu, musela jsem vynaložit všechny své síly sebeovládání, abych ji nevyhodila z okna. Omezila jsem se na pouhé odkázání dotyčné do určitých partií jižně od zad.

Po té, co madam dál pokračovala v hlasité rozpravě a naprosto ignorovala fakt, že BYCH TŘEBA RÁDA SPALA. Několikrát jsem ji slušnou vazbou: DRŽ UŽ SAKRA HUBU požádala, aby byla zticha a nakonec jsem sama vypnula světla, protože od ní bych se toho zřejmě nedočkala. 

Naivně jsem si pak myslela, že už bude klid. Chyba lávky - sestra si sedla na postel a ačkoli nechápu, jak to dokázala, postel s každým jejím pohybem žalostně nahlas zavrzala, což ona úspěšně doplňovala hlučnou škytavkou. Přísahám bohu, že kdybych uměla na potkání lámat vaz, ONA by se rána nedožila. 

Ruply mi nervy, zvedla jsem se a šla spát do obýváku. Ještě jsem se jako kráva vracela pro mobil, aby budík nastavený na šest ráno našeho alkoholika neobtěžoval. Ze vzteku jsem pak dostala astmatický záchvat, který jsem ale musela rozdejchat, protože vracet se do pokoje pro inhalátor, kde sestra podle zvuků vycházejících z něj měla půlnoční dupanou, se mi vážně nechtělo. 

A ve chvíli, kdy jsem o hodinu později začala konečně spokojeně usínat, kočky ze sousedství se rozhodly, že se budou mrouskat u nás pod oknem. A to jsem se už opravdu chtěla zabít...

Tímto bych chtěla poděkovat za vysoké školy a koleje k nim příslušícím

A co dokáže zkazit noc vám? Děkuju za přečtení :)