Nejprve ta babička. Moje babička je v kostce naprosto úžasná osoba. Miluje zvířata, speciálně psy, a proto se jim snaží dopřávat největší lahůdky, jaké si dokážete představit.
Především lidské.
Když jsem jí tedy asi po milion pátý vysvětlila, že psům vážně nesmí dávat polívku, kterou oni ve výsledku stejně nesežerou, zákaz mi odkývala a rozhodla se, že polívku v tom případě dostane náš kocour. Zvuk mého face palmu byl dle mého mínění slyšet až na Malorce...
Když už jsme u těch psů, kterým jsem od konce června zavedla novou dietu, jelikož už začínají vypadat jako mini medvídci, jsou to taky pěkní vyčůránci.
Ať už jim člověk nasype pečlivě odměřené množství granulí, králičí konzervy, či těstovin s kousky masa, oni si vždy dobře rozmyslí, jestli ode mě podávané jídlo vůbec přijmou do jejich ctěného žaludku.
V těchto chvílích vzývám králíky, kteří sežerou opravdu všechno už jen z toho principu, že to je jejich jediný životní cíl.
Žrát až k prasknutí a následně se stát výborným obědem.
První část jejich poslání bych i docela brala. Tu druhou už tolik ne...
To, že se opravdu nechci stát ničím žrádlem ale vůbec neberou na vědomí naše vražedné slepice. Kdykoli jsem jim za těch pár dnů prázdnin nesla zbytky z kuchyně či zrní ze stodoly, nabraly dojmu, že moje nohy jsou daleko větší pochoutka, než cokoli v jejich miskách na žrádlo. Proto se krmení slepic v mém podání vždy zvrtne v zápas o holý život.
A takhle to dopadne, až kromě slepic začne mít vražedný choutky i naše kráva
Předpokládám, že vy máte zajímavější prázdniny než já. Podělte se o svoje prozatímní postřehy a děkuji za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat