Deník šílené puberťačky

Prázdná stránka nového souboru Word na mě vyčkávavě zírá z obrazovky mého počítače a já na ni na oplátku zírám zpět. Chci napsat bestseller, ale nějak nevím jak na to. 
A když nevíme, jak něco udělat, zeptáme se strýčka Googla. Vzpomenu si na poučku 21. století a otevřu prohlížeč. V tu chvíli ale poklidné ticho v domě prořízne sestřin otravný hlas. 
"Terezo! Pojď si uklidit ten bordel tady!"

"Jednou mě nemůžeš nechat bejt, když se tady snažím stát slavná," mumlám si a Kačenin křik ignoruju, jako ostatně všechny její výlevy vůči mé osobě. Zvýším proto hlasitost mé oblíbené písně, která dosud hrála jen v pozadí a do Googlu nadatluju ty tři slova, jež mi podle mého názoru navždy změní život...

"Sakra," zamumlám po půlhodinovém brouzdání po internetu, který mi nabízí jen samé "osvědčené rady" pro lidi, který ale zažili minimálně tři životní tragédie, je jim přibližně tak sto padesát, nebo se rozhodli psát porno či kuchařku. Na tyhle dva žánry totiž nepotřebujete vůbec nic. Možná ani mozek ne, pomyslím si a Google zase zavřu. Tentokrát mi moc nepomohl. Nic z toho psát nechci. A co chci vůbec psát? To co zažívám, odpovím si v duchu a zadívám se na stále prázdnou stránku dokumentu. 
Kdo jsem? Zeptám se sama sebe a taky si odpovím. 

Jsem magor. Je mi třináct a jmenuju se Tereza. Chodím na gympl do Tercie a mám tam pár kamarádek. Kiki, Páju, Dwarfa. Občas mě štvou. Jsem taky fanynka. Kvůli tomu mě někteří lidi ve třídě šikanujou. Všeználek a Vymaštěnky. Taky tam máme Zvědku, Tři mušketýry a Všeobecnou Vlezdoprdelku. Pár šprtů a nakonec jsme tam my. Sedáme na parapetech, řešíme seriály, boybandy a kluky. Mám fakt slabost pro kluky s oříškovejma očima a božími vlasy. Tak velkou slabost, až mě to dostává do malérů. Jo, o tomhle ta knížka bude. O mně...

Pozn.: Pokus o povídku na pokračování. Devadesát procent bude pravda založená na minulosti (před čtyřma rokama, ach ten čas tak letí :P :D). Snad se bude líbit.