Deník šílené puberťačky, 3.část

Je mi blbě. Zvedá se mi žaludek a vážně se mi nechce vstávat. To ale nic nemění na tom, že nakonec stejně vstanu, obleču se a jdu do školy. Nemá cenu v tomhle stavu snídat a stejně nestíhám. K autobusu se sestrou přicházíme jako vždycky poslední a cestou do školy si uvědomím, že dnes je navíc první hodinu chemie. Bezva, ještě nějaká blbá zpráva, ať to mám z krku všechno? V okamžiku, kdy mi tohle přijde na mysl, dítě stojící vedle mě se v zatáčce pustí a spadne přímo na moje nohy. Yayy.

"Nepřijde ti, že má hranatej zadek?" nakloním se k Páje při opisování nesmyslných chemických vzorců z tabule a ta se na mě nechápavě zašklebí. Když se ale na naši učitelku chemie zaměří, překvapeně vykulí oči.
"A víš, že jo?" zakření se na mě a obě se rozesmějeme.
"No, no," napomene nás učitelka a dál na tabuli vypisuje vlastnosti nějakého chemického prvku. Jedna z nich je, že dokáže rozkládat cizí orgasmy. Počkat...
Chemikářčin přepis mi dojde ve stejnou chvíli jako ostatním, takže se celá místnost okamžitě otřásá v tlumeném smíchu.
"No co je, co je, mládeži?" zeptá se nás, když se chechot celé třídy už nedá ničím skrýt, ale vzápětí si své drobné "chybky" všimne. Zrudne a rychle poznámku přepíše na organismy, tak, jak to má být.
"Je vidět, na co myslí," zašeptám Páje a naše lavice znovu propukne v záchvat smíchu.

"Hmm," nahodím svůj nejtrapnější ďolíčkovej úsměv a zacukám na Kiki obočím. Ta nade mnou jen s úsměvem protočí oči a nechá kolem nás projít nicnetušícího kluka s pěkným zadkem.
"Ten má tak pěkný oči," plácnu si teatrálně do prsou a Kiki se uchechtne. 
"No aspoň, že k tobě teď už byl natočenej správnou stranou," zavrtí hlavou a zajde na záchod. 
"Měly bysme ho nějak pojmenovat," zkonstatuju, když stojím u umyvadel zatímco si Kiki upravuje svoje dlouhatánské vlasy, na kterých si zakládá a já se na sebe šklebím, protože moje mikádko vážně nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
"Jako koho?" zeptá se Kiki a nabídne mi svůj hřeben, který si sice vezmu, ale velké změny to v mém vzhledu neudělá. 
"No toho... Hnědoočka," řeknu po chvilce přemýšlení a ona pokrčí rameny. 
"Tak je to Hnědoočko, no," souhlasí s mým spontánním návrhem a společně vyjdeme ze školy. 

"Vy jste si tak strašně podobný," oznámím Kiki a její sestře, když sedím u nich na chodbě, hladím jejich kočku a čekám, než Kiki připraví na procházku svého yorkšíra Lily. Ten pes mě fascinuje. Občas uřvanej a rozmazlenej, ale jinak zlato. Ostatně jako sama Kiki. 
"Tss, já jsem hezčí," odpoví na moji poznámku Kiki a já povytáhnu obočí. Jo, je to fakt zlato. 
"Náhodou, ale já mám teorii, že mladší sestry jsou hezčí, než ty starší," přisadím si neúmyslně, protože zrovna nad touhle věcí jsem nedávno dumala. 
"Tak díky, dámy," ušklíbne se na nás Kikinina ségra a my na ni synchronizovaně hodíme andělské úsměvy. Víme, že nám neodolá.