neděle 19. července 2015

Bůh ano, kostel ne

V poslední době jsem začala chodit do kostela. Ne, že bych tam nikdy nechodila, ale dvakrát za rok, nebo dvakrát za měsíc je podle mě docela rozdíl. Důvody jsem k tomu měla docela prosté. Záchvaty paniky z nadcházející budoucnosti (sice maturuju až za dva roky, ale proč se nestresovat už teď, žejo) a víra v boha. Díky návštěvám v kostele jsem si ale uvědomila velice důležitou věc. Víra v boha a chození do kostela rozhodně nejsou to samé.

Začala jsem nad tím přemýšlet už na konci letošního školního roku. V dějepise jsme brali Husa, reformace církve a věci tomu podobné. Všichni ví, proč se tehdy celý institut církve prakticky zhroutil (odpustky, majetek, svobodný výklad Bible...) a začali vznikat reformované církve, což je logické vyústění celého problému. Jenže pak mi to došlo. Ačkoli se zrušili odpustky a kázat se začalo i jinak než v latině, církev, u které je většina obyvatelů Česka (nebo aspoň ta trocha, co do kostela chodí) zůstala furt stejná. Hus by se styděl. 

Zrovna dneska jsem v tom kostele byla znovu a bylo mi z toho vážně na nic. Krom toho, že je to nedobrovolná hodinka tělocviku (vztyk, sed, klek, podání ruky, klek, sed, vztyk), modlitby se odříkávají zpaměti pořád ty stejné a člověk už vlastně ani neví proč a za co se modlí. 

Já se modlím každý večer svoji vlastní modlitbu a mám pocit, že to má (minimálně pro mě) větší účinek než davové opakování frází "Prosíme tě vyslyš nás." a "Kriste smiluj se!" 

Dnešní návštěvou v kostele jsem byla opravdu zklamaná a vlastně i zhnusená, protože nějak nechápu, kdy se tak skvělá věc jako víra zvrtla ve stádo ovcí tupě následujících kněze předčítajícího X let staré modlitby a kázajícího věci, ze kterých vám jde občas taky hlava kolem (o tom snad radši až jindy).

Směřovala jsem k tomu už dlouho, ale teprve teď jsem natrvalo rozhodnutá, že v nejbližší době navštívím mši jakékoli reformované církve, abych zjistila, jestli to u konkurence náhodou nebude lepší. 


A když ne, svět se nezboří. Dál se budu každý den modlit a ačkoli do kostela za celý svůj život už nikdy nevstoupím, možná na tom budu líp než někdo, kdo si tam chodí svoji básničku modliteb odříkat každou neděli. 

Tohle byl jeden z obrázků, co mi vyjel, když jsem zadala "church meme". Hmm, něco na tom bude...

Chodíte do kostela? Jestli jo, tak do jakýho a jaký na něj máte názor? Díky za přečtení mého článku :)

8 komentářů:

  1. Mám úplne rovnaký názor, čo sa aspoň evanjelickej/katolíckej cirkvi týka. Neskutočne mi vadia všetky tie zbytočné "pravidlá" a nútené vstávanie počas toho, čo farár rozpráva. Taktiež podľa mňa v takýchto kostoloch absolútne necítiť Božiu prítomnosť lebo všetko je mechanické, každý všetko odrieka z pamäti a monotónne. Ja som osobne pokrstená rímsko-katolíčka a odmietam navštevovať túto cirkev lebo mi na nej mnoho toho vadí (napríklad spovede, otčenáše, modlenie sa k Márii), chodím na evanjelickú školu a taktiež ev. cirkev nechcem navštevovať lebo mi to všetko tam príde monotónne a plytké.
    Preto som sa rozhodla začať navštevovať baptistický zbor a vrelo odporúčam aby si sa do jedného išla pozrieť ak niekde pri tebe je. :) V živote som necítila toľkú Božiu prítomnosť ako medzi ľuďmi, čo tento zbor navštevujú, proste to tam žije, nič nie je naspamäť, modlitby sú vlastnými slovami, je to interaktívne, spievajú sa pekné pesničky bez pohrebného orgánu. :D Jednoducho to tam milujem a naozaj ťa podporujem aby si sa do podobnej cirkvi šla pozrieť. :) (dosť podobná je apoštolská cirkev ešte napr.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se svým názorem nejsem sama. Díky a hned jdu googlovat, kde je nejbližší baptistický kostel :D CTG :)

      Vymazat
  2. Osobne s tebou tak úplne nesúhlasím. Iste, pri omši je to často únavné a strereotypné vstávať a sadať si, ale nemyslím si, že je to nejaké extra strašné. Keby človek stále sedel, tiež by ho to prestalo baviť a stáť by sa mu tiež nechcelo. Čo sa týka kľaknutia, ide, aspoň z môjho pohľadu, o prejavenie pokory. Neviem, možno to je o tom, že som zvyknutá, odmalička chodievam do kostola :-). Čo sa týka modlitieb a tradičných odpovedí, pri omši to veľmi zmeniť nejde - nemôže každý odpovedať čo chce. Pri osobných modlitbách na slovách nezáleží, ale ak chceme niečo odpovedať viacerí, slová by mali byť ustanovené. A vždy ide o úmysel, o vnímanie :-). Zažila som u nás v kostole jednu výbornú omšu, kedy bol kostol plný na prasknutie a všetci sme sa zborovo modlili a bola v tom krásna energia a spolupatričnosť :-). Vždy ide o to ako sa k tomu človek postaví :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To klekání ještě beru, ale stoupat a sedat podle toho, o čem farář mluví? Podle mě zbytečnost. Jak jsem se sama dočetla v prvním komentáři, ty modlitby jdou provést i jinak a společně se přeci může říkat amen, ne? Každopádně já jsem v poslední době do toho kostela chodila dobrovolně, chtěla jsem tam být a možná právě proto, že jsem dávala větší pozor, objevila jsem víc věcí, které mě prostě nevyhovují. Ale sto lidí, sto názorů a já ti za tvůj každopádně děkuji :) CTG

      Vymazat
  3. Já jsem se narodila do katolické rodiny. Do kostela chodím každý týden. Nemám nic proti tvému nározu, nicméně s ním osobně nesouhlasím. Když jdeš do kostela a jak ty říkáš z paměti odříkáváš modlitby asi máš jen ty pocit, že nevíš za co se modlíš. Samozřejmě osobní modlitby jsou uplně něco jiného, ale ty co se odříkavají v kostele mají také svůj smysl, sice přesně neříkáš oč žádáš a o co prosíš, ale to už je na člověku samotném aby si to všechno sám pro sebe myslel a uvědomil co vlastně chce. O tom tělocviku, v kostele není psáno kdy si musíš sednou a kdy kleknout, pokud nechceš nedělej to, ale já si myslím, že pokud v boha věříš akorát tím vyjádříš svoji nepřístupnost. Možná nemusíš hned okukovat jiné církve stačí si najít jiný kostel a jiného kněze. A myslím si, že Hus by se styděl hlavně za své následovníky. Církve v té době byla naprosto příšerná to uznávám, ale to, co udělali husiti kolik krve prolili a ve jménu Boha. To je jako u muslimů také říkají, že ve jménu Alláha mohou zabít a zavraždit každého kdo v něj nevěří.
    http://lovelylady6.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jsem měla zmínit, že taky pocházím z rodiny věřících, a ačkoli tam už teď nechodím každou neděli, jako menší jsem tam každý týden být musela (možná proto jsem měla později období vzdoru a teď, když se ke kostelu vracím a chci tu mši poslouchat, uvědomuji si věci, které mě nevyhovují). Já s těmi modlitbami prostě nevím... podle mě by se dali určitě nějak "obrodit", aby byli tak nějak všeobecně srozumitelnější. S tím Husem máš pravdu. Styděl by se chudák tak nějak obecně. Jinak moc děkuju za názor :) CTG

      Vymazat
  4. Pro mě je víra na prvním místě. 13 let jsem byla vychovávaná jako katolička, všechno jsem znala nazpaměť, bylo to pořád to samé dokola, nedivím se, že jsem neustále usínala. Nemám nic proti katolíkům, ale od doby, co jsem u luteránské církve, jsem konečně šťastná a můj vztah s Bohem se neustále lepší a posouvá. Tím odkazuji na to, co jsi napsala- zmeň církev. Pokud nebudeš spokojená, napiš mi a já ti koupím oreo.
    Moc hezky napsaný článek, jsem ráda,že nejsem sama, co má na tohle stejný názor :D
    http://christianseneli.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za další typ na jinou církev :D Orea nejím, ale jablko od tebe klidně přijmu. I když doufám, že nebude potřeba :) Díky za názor :) CTG

      Vymazat