Třikrát a dost! Prosím...

Tak jsem dneska vstávala v šest. V šest ráno. V neděli. Dneska je neděle a vstávala jsem v šest ráno. Horor v jedné větě. Ale já mám horor v jednom kuse už od čtvrtka...

Bylo by to úplně normální čtvrteční odpoledne, které bychom já a moje sestra strávily v naprostém tichu kvůli naší nedávné hádce, kdyby mi při cestě domů zničehonic nevyběhla naproti a dokonce nepozdravila. Pozdrav jsem jí opětovala a říkala si, co strašnýho se asi stalo, když porušila naši několikadenní tichou domácnost.
A pak jsem vešla domů a na schodu byla kapka krve. A pak další. A další.
"Děda si uřízl palec," řekla pak ségra a ve mně by se krve nedořezal. Cestu z chodby do kuchyně prarodičů jsem odsprintovala v rekordním čase. Našla jsem tu ale jen babičku s hadrem na podlahu utírající kapky krve a kouřícího dědu, který nám spokojeně vykládal, co všechno s ním budou v nemocnici dělat, protože tohle nebyla zdaleka jeho první nehoda s cirkulárkou. 
Cynik, sadista, ale hlavně, že je celej v pohodě.

Druhý den jsem do školy šla se stále ještě trochu pocuchanými nervy, jelikož mému ctěnému prarodiči vůbec nevadilo, že ho kus chybí, a zdánlivě (i doopravdy) pracoval snad ještě víc než normálně. Člověk by si myslel, že by v sedmdesáti už mohl mít rozum...

"Co dělal?!" zděsím se ve škole, když vidím spolužáka ofačovaného od hlavy až k patě. 
"Jel na kole," dostane se mi jednoduché odpovědi a já se navzdory docela vážné situaci musím uchechnout. Hádám, že někde v tom procesu jetí taky stihl hodit pořádnou hubu. Zlomená ruka a sedřená kůže na lokti i koleně jsou toho výsledkem. 
Spolužákovo zranění ale nejenže plynně navazuje na horory předešlého dne, dokonce se mi podaří najít společné znaky. Při ranní kontrole v nemocnici potkal mou sestru, která tam vezla dědu na převaz. Všechno souvisí se vším...

A do třetice všeho zlého jsem měla šok dnes ráno. Ne snad ani tak kvůli tomu vstávání, který jsem musela absolvovat kvůli krmení zvířectva a sekání trávy, což děda bez palce tak ještě úplně nedává (i když to mi taky nepřidalo), jako spíš kvůli tomu, že jakmile jsem najela na twitter (protože se mi podařilo vstát o pět minut dřív, než jsem musela), tak na mě vybafla fotka zpěváka a kytaristy z 5SOS s ofačovaným obličejem. 
Vzhledem k tomu, že tuhle skupinu tak nějak ne úplně do hloubky, ale přeci jenom sleduji někdy od roku 2013, zranění duhovláska mě taky docela vyděsilo. Na koncertě ho ošlehl plamen a on má popáleniny prvního stupně a málem oslepl na jedno oko.

Takže tu teď sedím, píši bezvýznamný článek, děkuju Bohu/Osudu/Růžovýmu slonovi, že to všichni přežili a říkám si, že pravidlo "Třikrát a dost!" bude snad protentokrát platit...

Ok, tak takhle strašně na tom ještě nejsem ;D

Děkuji za přečtení a snad jste měli lepší týden, než já :D