Nepsaná pravidla...?!

Tak jsem se zas šokovaně přesvědčila, že nepsaná pravidla jsou v dnešní době už poněkud pasé. Proto jsem si říkala, jestli je to spíš jenom škoda nebo úplně totálně na prd. 

Začneme opět u mého oblíbeného autobusu. Fajn, nepsané pravidlo, že se sakra NEPŘEDBÍHÁ bych ještě dokázala rozdejchat, protože mi kámoška stejnak vždycky drží místo ale SAKRA jak se k tomu místu mám dostat, když nepsané pravidlo číslo dvě, znějící: "UHNI DO HÁJE Z TÝ ULIČKY KDYŽ TĚ O TO POŽÁDÁM A TY MÁŠ VEDLE SEBE PLAC JAKO KRÁVA" očividně už dávno neplatí?! 
To, že taková nějaká automatická domněnka, že tu školní tašku by sis jako fakt MOHL dát na klín nebo pod nohy, když vedle tebe stojí člověk starší šedesáti let, bych do těch človíčků mladších deseti let rvala snad všemi otvory possible. 

Další takové pravidlo je podle mě i omluva. Já jsem od přírody až tragicky nešikovnej člověk, takže vrážení do lidí je už prakticky na každodenním pořadu mého dne. Když jdu zaplněnou chodbou, slovo promiň je vlastně můj nejlepší kámoš. Smutný je, že se tohle slovíčko kamarádí jenom se mnou a s pár vyvolenými. Jasně, když už automaticky neřekneš promiň, když do někoho vrazíš, ačkoli to není tvoje vina (i když já to dělám - proč to složitě rozlišovat, když se prostě omluvím a jdu vesele vrážet do lidí dál, ne?), tak zamumlat "v pohodě" nebo "dobrý" lidem tu hubu snad neurve ne? Vždycky mám pak chuť se na celý omlouvání vykašlat, ale nějak se mi nechce padat na jejich úroveň.

Jen tak mimochodem jsem vyvinula novou teorii, že jsem neviditelná. Dneska mi na pozdrav neodpověděli minimálně tři lidi. Po dlouhodobém zkoumání v zrcadle jsem naznala, že neviditelná nejsem, lidi jsou pouze nevychovaná hovada, která se vymlouvají na špatný sluch či zrak. A pak se zase všichni diví MNĚ, že ty lidi vlastně až tak úplně nemusím (rozhodla jsem se snižovat frekvenci s jakou užívám slovo nenávidět). 

Poslední věc jsou písemky. Tohle nepsané pravidlo asi už někam napíšu a s největší pravděpodobností to bude na dveře kabinky od záchodu na seznam s nápisem "Nejsvatější desatero studenta". 
Když totiž dneska do třídy přišla učitelka dějepisu, která zapomněla na slíbenou písemku na renesanci a JEDNA ehmvelicemiládívkaehm jí to připomněla, měla jsem pocit, že kdyby těch dvacet pět pohledů lidí ve třídě, co se na ni upřely, uměly spalovat, nezbudou z ní ani nehty na nohou. 

Mně zas bude připadat vtipný, až ji jednou najdou někde mrtvou a čtyřiadvacet lidí mi poskytne neprůstřelné alibi 

Fů budu se snažit ty negativistický články trochu redukovat :D Díky za přečtení!