V nouzi poznáš přítele

Tak jsem se pátečního rána probudila s pocitem, že si mě za pět minut odnese zubatá. Žiju, ale během těch dvou dnů, co mi bylo na umření, jsem se naučila, že ne všichni jsou takoví, jak se tváří.

Ok ok přeháním. 

Ale teď vážně. Z neznámých důvodů mi bylo od prvního zazvonění budíku více blivno než mi obvykle z brzkého ranního vstávání bývá, a tak jsem se deset minut před odchodem do školy rozhodla, že do školy asi nepůjdu. Zavolala jsem mámě a zřejmě jsem zněla tak zoufale, že mi pobyt doma odkývala. Máma je přítel.
Horší to bylo s mou čerstvě odmaturovanou sestrou, která navzdory mé barvě jarní trávy začala vřískat, že simuluji a že jí aspoň pomůžu s úklidem.
"Tak to si fakt hodně odpočinu!" poslala jsem ji do háje a ve světlé chvilce, kdy se moje barva na okamžik změnila na barvu čerstvého popela, jsem se vydala do školy. Sestra je nepřítel.

Aspoň že mě v autobuse podpoří člověk stojící jednoznačně na mé straně bariéry. Škoda, že s ní každé ráno trávím jen pár minut do své zastávky a pak se ke mně připojuje její mladší otravný a zlý bratr, který ale po zhlédnutí mé nezdravé barvy překvapivě nepřihodí žádnou geniální poznámku. Že by to nebyl až takový nepřítel?

Vždycky jsem si myslela, že učitelky jsou neutrální, ale poté, co mě jedna z nich nadopovala čtyřmi tabletkami živočišného uhlí s tím, že mi to prý "pomůže", začínám si myslet pravý opak. Pomohlo mi to leda k tomu, abych se téměř vyblila z podoby, takže její pokus o atentát považuji za neúspěšný. Učitelka je nepřítel, ale pomohla mi v něčem mnohem větším. 

Lidičkové ve třídě se totiž po této nepříjemnosti pěkně vybarvili. Dvě kamarádky nezklamaly a svorně čekaly až se vypotácím ze záchodové kabinky. Ten pohled jim nijak nezávidím. 
Ale jinak? 
Už na záchodech se mi spokojeně vysmála holka, kterou jsem ještě před rokem brala jako svou sestru. Kluci, kterým každou chvilku JAK TEN BLBEC dávám opsat úkoly na mě taky měli spoustu hlášek, protože proč ne když jo. 
Naopak spolužák, kterej na mě hlášku "Nečum!" používá i ve chvíli, kdy jsem otočená na opačnou stranu třídy, ani nehlesl. 

Tak si to tak rovnám v hlavě, píšu naprosto bezvýznamnej článek a říkám si: "Karma lidi, karma je svině. A na každýho si jednou došlápne..." 

PS: Právě jsem se dozvěděla, že zítra první hodinu píšeme ze španělštiny, na kterou jsem v pátek chyběla, pač už jsem to ve škole fakt nedávala. KARMA VY SVINĚ, KARMA!

Kámoš no. Asi jako ty moji.

Zkrátka jsem ráda, že nejsem odkázaná pouze na lidi ve své škole. A snad se vám článek aspoň trochu líbil :)