Abych ji jenom nehanila, musím zdůraznit i ty dobré věci, které dělá. Třeba mi jednou půjčila auto. Přibližně po mé druhé hodině autoškoly, abych si natrénovala rozjezdy. Už jsem zmiňovala jak je zodpovědná?
Křičely jsme obě. Ona abych zabrzdila a já že nevím jak, protože jsme se pořádně ještě ani nerozjely. Spíš to auto tak zvláštně poskakovalo a vydávalo trpící zvuky. Když jsem konečně zastavila, vzala čelem o palubovku a... řekněme, že nebyla ráda. Celou cestu zpátky pak láskyplně hladila volant a autu se omlouvala.
Také důrazně dohlíží na moje kulturní vzdělání. Ano, právě Potkan je ta osoba, která mě tahá z hororu na horor a pak strachy zalézá pod sedačky. Návštěvami tohoto žánru mi ale nezpůsobuje pouze psychickou újmu. Při sledování Annabelle 2 se v jednu chvíli vyděsila tak, že jsem se lekla i já. Při následném cuknutí jsem si probudila dřívější zranění kolene a z kina později odkulhala.
Pokud si doteď nemyslíte, že je úplně blbá, následující část vás přesvědčí. Jsou to úryvky jejích dotazů směrovaných na mou sestru, která jí pomáhala se zapsáním rozvrhu na svou vysokou školu, kterou se rozhodl studovat i Potkan. Dávám jí rok, maximálně dva.
Nutno podotknout, že má Potkan kromě hororů panickou hrůzu i z mé sestry. Proto když jí moje soukrevnice stanovila pevný čas, kdy se u nás má objevit, přišla přesně na minutu. Co na tom, že předtím seděla pět minut v autě a zírala na mobil čekajíc na ten správný moment.
V jejím případě ale bohužel neplatí staré známé - polovina úspěchu je přijít. Problém nastal už při přihlašování se do portálu univerzity.
Ségra: No tady se přihlaš, víš doufám heslo?
Potkan: Jo. Jdidoprdele1.
Ségra: ...
Potkan: Oni po mně furt něco chtěli, tak jsem se naštvala a dala tam tohle. Jé, ono to nefunguje!
Já: A nemáš tam náhodou běž?
Nakonec se zdárně přihlásila. V tu chvíli ale u ní nastalo to pravé zoufalství.
Potkan: No... a tady vůbec nevím, na co mám kliknout.
Ségra: Na to "Zápis do prvního ročníku".
Vzápětí přišla fáze odmítání.
Ségra: Tady máš sylabus.
Potkan: Nevím, co to je.
Ségra: To je to, co tě čeká.
Potkan: Nechci to vidět.
A nakonec (právě v těchto chvílích) došla k fázi naprosté odevzdanosti. Údajně se cítí jako kus hovna. Nemohla jsem ji ochudit o informaci, že tak s největší pravděpodobností i vypadá. Po třinácti letech přátelství si člověk takové věci (stejně jako zvracení na boty, kupování princeznovských korunek k devatenáctým narozeninám a pojmenovávání lidí na chatu zvířecími jmény nebo urážkami) už zkrátka může dovolit.
Tímto článkem chci tedy říct (krom toho, že ji nenávidím) také to, že doufám, že mě svou přítomností bude otravovat minimálně dalších třináct let. Krát deset.
Takhle to dopadá, když ji nechám vybrat si meme, které ji vystihuje
Jo, tohle sedí víc
Máte někoho podobného, jako je Potkan? Díky za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat