Ro - slučák? To by šlo!

Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je naše nedávné třídní sčuknutí šestej rozlučák, nebo první slučák. Spolužák naznal, že je to náhodné setkání v hospodě, ovšem jiná chytrá hlavička přišla se slovní hříčkou použitou v názvu. Geniální. (Gratuluju, možná odmaturuješ.) 
Ať už to ale nazveme jakkoliv, stálo to jako vždy za to.

Pokusy o uskutečnění setkání už mají v naší třídě svou rutinu. 
1. Někdo napíše na chat návrh, je kolektivně ignorován. 
2. O pár dní později se někdo další ozve, jestli se tedy bude něco dít. Pár lidí souhlasí. 
3. Musí se objevit někdo třetí, který navrhne možná data.
4. Většina lidí většinou nemůže.
5. Konečně se odhlasuje datum.
6. Někdo se zeptá v kolik a kde to proběhne. (I když je to vždy na stejném místě ve stejnou dobu.) Je kolektivně ignorován. 
7. Všichni se shodneme, že to bude na stejném místě ve stejnou dobu.
8. Jedna osoba (vždy ta stejná) přijde na smluvené místo dřív. Zmateně píše na chat, jestli je na správné pozici. Je kolektivně ignorována. 
9. Většina lidí přijde o půl až hodinu později.
10. Sláva, ro-slučák může začít!

Nebyli jsme jediní gympláci, kteří se ten večer rozhodli socializovat. U stolů okolo nás jsme napočítali minimálně čtyři další skupinky lidí, co buď navštěvovali, nebo stále navštěvují náš ústav. Mimochodem, víte, jak poznáte ex-gympláka od stálého gympláka? Gympláci se okolo desáté zvedají, zatímco my to v tu chvíli teprve rozjíždíme.

Na téma setkání generací gympláků se rozjela živá diskuze.

"Tamhle je ex-gympl, tamhle je ex-gympl... a my jsme vlastně taky ex-gympl."

"Tamhle je taky gympl. Co tu všude dělá gympl?"
"Chlastá."

"Tamto jsou už čtyři roky ex-gympláci. Tak budeme vypadat za čtyři roky." 
Já: "Já nebudu mít fousy."

Po dostatečném zdrbnutí našich mladších i starších kolegů (šok způsobila hlavně informace, kdo má naši bývalou kmenovou třídu - smradlavý čtyřletko) došlo i na typické třídní urážky.

Urážela se jak výška,...

"Se bude zabývat mikrobiologií."
"To jako bude studovat naši Bláňu?"

...tak váha,...

"Jsem jezdila na koni."
"Chudák. To se mu nerozjely nožičky?"

...životní sny...

"Viděli jste všichni moji reportáž?"
"Jasně, za pár let budeš jak ta borka na Barrandově."
"Která?"
"Ta co o půlnoci předpovídá budoucnost."

...i města, ve kterých někteří z nás budou studovat.

"Olomouc? To je skoro ve Slezsku, ne? To je v podstatě takový Polsko 2."

"Hej mohli bysme udělat takovej slučák i v Praze!"
"A s kým budu dělat slučák já?"
"S veverkama."

S urážkami se dostalo i na neschopnou obsluhu, která nám donesla pizzu s asi hodinovým zpožděním. A ani pak to nestálo za to. 

"To je ještě zmrzlý!"
"Nebo už zase?"

Ovšem některým zákazníkům se nezavděčíte, ani když to bez keců přihřejete. 

"To pálí, do prdele!"
"Si to tam necpi."

Zkrátka a dobře, hlášek bylo tolik, že jsem občas nestíhala zapisovat. Citátem večera se ovšem stala věta: "Alkohol je zlo.", která se několikrát ozvala z různých koutů stolu. Ten, kdo ji zahlásil, si zpravidla vzápětí objednal další půllitr. 
Na druhém místě je nejspíš můj rozhovor s kamarádkou, který se odehrál krátce po té, co jsem si zapsala dva skvělé zářezy a třetí mi prostě vypadl. 

"Hej cos před chvílí řekla a bylo to vtipný?"
"Spíš co jsem řekla a nebylo to vtipný, ne?"

Dejme tomu no. V závěru večera jsme ale asi zatoužili být vtipní všichni, proto jsme změnili stanoviště na hospodu, kde člověk může hrát společenské hry. A nevybrali jsme si nic jiného než Karty proti lidskosti. 

V naší společnosti pak vznikali věty jako: 
Jak Krtek k vrcholícímu muži přišel.
Ježíš vzal moje ego a pravil: Toto je moje tělo, které se za vás vydává. 
Na Tour de France je anální kolík zakázaným dopingem. 

A mnoho dalších. A pak jsme si s láskou zamávali a rozešli se do svých domovů. A sejdeme se... až zas někdo bude mít ty nervy dát nás dohromady. Protože co si budeme povídat - vždycky to stojí za to. 

"Budete ve článku!"

Zítra odjíždím na kolej. Těším se, že potkám nový spolužáky. Ale takovouhle třídu už nikdy mít nebudu.

Díky za přečtení! :)