Zkoukneme TO?

"Ne. Ne, ne, ne, ne. Ne," zamítla jsem minulý týden kamarádčinu šílenou žádost. Potkan totiž chtěl, abychom šly do kina na horor To.
"Proč ne?"
"Je to horor!"
"Já s tebou šla na film o One Direction!"
"To nebyl horor!"
"Myslíš?"

A tak jsme na film o vraždícím klaunovi přece jen šly. Ona nadšená, já naštvaná, že jsem ji kdy nutila jít na film o mém oblíbeném boybandu. Ještě pár kroků před kinem jsem se nevěřícně ptala, proč že na děsivý film jdeme. 
"Protože jsem ještě nikdy nebyla na hororu v kině!"
"Ne! Protože jsi kráva!"

To jsme ještě měly dostatek smyslu pro humor. Ve vestibulu nám začal pomalu docházet. Obzvlášť, když Potkan potkal osobu, kterou nemá úplně v lásce. Začala mu cukat hlava směrem doleva a já se lekla, že do ní vstoupil ďábel už předem. 
"Co je?"
"Tamtata. Ta chodila s tyvíšským."
"Jo aha. Takže to je bývalá tvého budoucího?"

Vyzbrojily jsme se popcornem a ta pravá zábava mohla začít. První problém nastal už při výběru sedadel. Já schytala to na kraji. Na moje protesty mi byl předložen logický důvod. 

"Kdyžtak to tebe sežere první."

Mě by to možná sežralo první, ale kdo se začal první bát byl jednoznačně Potkan. Její slzy na krajíčku a schovávání se za krabičku s popcornem ve mně vyvolávalo silné nutkání k sarkasmu. 
Poprvé se lekla, když malé dítě přistoupilo k oknu a namalovalo na něj smajlíka. Asi čekala, že za oknem něco vyskočí. 
Já: To je ale děsivej obličej co?

Celkově mi film nepřišel tak děsivý, proto jsem měla potřebu ho neustále komentovat. Třeba když si jedna postava ostříhala všechny vlasy, které napadaly do umyvadla. 
Já: Vždyť ucpe odpad. 
Potkan: No to je hlavní problém filmu. 

Příběh se odvíjel od toho, že se v městečku děsivé věci dějí každých 27 let. To jsem taky Potkanovi připomněla, když sebou po několikáté vystrašeně cukla. 
Já: Neboj, když to přežijou, tak mají skoro třicet let pokoj. 

Málem to nepřežili. Nenapadlo je nic jiného, než lézt tam, kam nemají. 
Já: Ty děcka jsou tak blbý. Se nedivím, že postupně umírají. 

V závěru filmu byla vypjatá scéna. Jedna z hlavních protagonistek visela ve vzduchu a její kamarádi se jí snažili dostat dolů. Celé kino ani nedutalo. 
Já: Jé, vidí jí pod sukni. 

Potkan v průběhu filmu pro mé poznámky neměl pochopení, ale na konci uznal, že to tak strašné nebylo. 
Potkan: Slabota, co?
Já: Jojo. Tak jdeme příště na Annabelle? 
To byl původně vtip. Ale asi vážně jdeme, a proto je čas na skrytou pointu tohoto článku. 

Hledáme dva chlapy, zn.: odvaha vítána. 

Tak příště no... :D

Jak se vyrovnáváte s případným strachem vy? Díky za přečtení :)