A jelikož se z výše uvedených důvodů tak trochu nudím, rozhodla jsem se z toho vypsat. A taky abyste věděli, že na tom člověk může být tak zoufale, jak jen chce, ale důležité je si ze sebe vždycky udělat srandu.
Jakožto člověk, který poslední dlouhodobější kontakt s osobou opačného pohlaví zažil téměř před rokem, jsem k jakémukoli náznaku romantiky poslední dobou patřičně skeptická. Příkladem může být již zmíněná situace, jež se udála okolo půlnoci na náměstí. Ke mně s kamarádkou si sedl mladý muž s pocitem, že nám tam snad chybí a že nás zajímají jeho hluboké úvahy o životě. Když se ráčil odporoučet, čerstvě svobodná kamarádka naznala, že by i docela ušel.
Já: Jo, kdyby měl o deset míň.
Kamarádka: A umyl se.
Já: A nekouřil trávu...
Kamarádka: A měl jinej obličej...
Hodně jsme se nasmály...
Podobně cynická ohledně vztahů jsem byla i na pouti, kterou jsem nedávno navštívila se svou nejbližší osobou zvanou Potkan a na které jsme potkávaly jednu zamilovanou dvojici za druhou.
Potkan: Ale všechny ty páry vypadají docela smutně, nezdá se ti?
Já: Stokrát si to zopakuj a pak tomu třeba uvěříš aspoň ty.
Když vás ale čas od času přejde ta cynická fáze, zjistíte, že patřičně snižujete svoje požadavky. Zatímco v osmi jsem se nedokázala smířit s ničím menším než mnohokrát zmiňovaným princem, ve třinácti už to byl pouhý zpěvák popové skupiny a nyní? Posuďte sami podle mé nedávné konverzace s kamarádkou...
Kamarádka: Potřebujeme prince na bílým koni...
Já: Na koni ne, ten smrdí
Kamarádka: Tak na bílým psovi
Já: Tak jo
Kamarádka: Ne počkej, bílej pes se hned zašpiní
Já: Tak na něčem jiným, na kole
Kamarádka: Prince na kole, dobře
Já: Jenže když je jenom na kole, to už nemusí být princ. Kluka, kluka na kole.
Kamarádka: Jo... a to kolo se může prodat..
Já: Správně. Takže potřebujeme prostě kluka.
Jsme skromné. Myslím ale, že můj styl vybírání musí projít akutní reformou. Při čtení povinné četby na maturitu jsem totiž s úsměvem naznala, že jsem si dosud potenciální životní partnery vybírala přímo Cimrmanovsky...
Debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček...
Taky jsem se rozhodla, že dnešní článek bude na dlouhou dobu tečka za řešením všech trablů s osobami mužského pohlaví. Potřebujeme se s Potkanem na chvíli zaobírat něčím trochu smysluplnějším. Když jsem si totiž povzdechla, že v naší konverzaci na facebooku nemohu najít jednu velice zajímavou konverzaci o vyvítekom, kterou jsem chtěla zahrnout do článku, její reakce byla následovná:
MY? O KLUCÍCH?! NEVĚŘÍM!
A když vás přejde cynismus, snižování požadavků, neustálé přemýšlení a porovnávání s exoty z minulosti a zjistíte něco o problémech a rozchodech lidí okolo vás, shodnete se, že na tom ještě vlastně nejste tak špatně.
Potkan: Ještě že tyto starosti nemáme a nikdy mít nebudeme.
Já: No. S námi nikdo nechce ani chodit, natož se rozcházet.
Na konci každé konverzace na téma vztahy si ale vždycky uvědomíme jedno: nejsme perfektní, ale jsme super a až na to jednou nějakej blbec okolo nás přijde, bude se mít docela fajn.
V závěru bych se s vámi ráda podělila o citát Mirandy ze Sexu ve městě, který je tak pro mě tak pravdivý, až se musím smát.
V závěru bych se s vámi ráda podělila o citát Mirandy ze Sexu ve městě, který je tak pro mě tak pravdivý, až se musím smát.
"Nikdy nepřipadám nikomu sexy. Chytrá jo, občas hezká, ale ne sexy. Sexy se jim snažím připadat po tom, co si je získám svou osobností."
Amen.
Spíš stopro. A já bych ten seriál měla omezit
Když se z něčeho vypíšete, stanou se dvě věci: a) je vám líp a za b) vaše problémy vám přijdou opravdu malicherné. Ten článek zveřejňuji proto, aby vám po jeho přečtení připadaly ty vaše problémy stejně. Díky za přečtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat